Kompletní historie literatury a dramaturgie

KLASICISMUS (poč. 17. st. - konec 18. st.) = vzorný - směr v evropských literaturách a umění; navazuje na antiku (formou i zpracovávanými látkami); nejvýrazněji se projevil ve Francii (Ludvík XIV.); - - dvorská aristokratická kultura; navázal na racionalistickou filosofii - René Descartes - rozumem podložená filosofie - „Myslím, tedy jsem!“ (jen rozumem lze poznat pravdu);

- zdůrazňuje střídmost a rozumovou kázeň; měřítkem krásy je pravda, rozumovost a vyrovnanost, snažil se o napodobování přírody;

- normativní estetika - zakládá se na systému pravidel, příkazů a zákazů týkajících se tvorby (památka antiky - umělci je měli napodobovat;

rozdělení tvorby : a) vysoké žánry - vypracované, ceněné - tragédie, óda, epos;

b) nízké žánry - ne tak ceněné, lidovější - bajka, satira a komedie

-i témata rozdělena podle toho v jakém žánru mohou být zpracována, drama muselo dodržet Aristotelovu zásadu 3 jednot - místo, čas a děj; pravidla poezie zveršoval 1674 Nicolas Boileau (jednoduchý, logický, srozumitelný, dodržování rytmu, témata podle žánru);

- autoři neprojevují své osobní názory - lidské soukromí bývá utajeno, city ustupují rozumu, převažují žánry s racionální složkou (didaktická popisná báseň, moralizující vyprávění a veršovaná tragédie); vznikají literární salóny - diskutovalo se zde o umění a kritizovala se literární díla > určovali umělecký vkus

+++

- klasicismus se snažil odvrátit od baroka a rokoka tudíž je střídmý a jednoduchý - návrat k antice, ideálem je pravda, dodržování zákona 3 jednot (místo, čas, děj), zdůraznil myšlenku povinnosti - nejčastěji je používána tragédie (pouze o životě vyšších vrstev), epos, óda, komedie (neurozené postavy, náměty ze současnosti), satira, fraška, bajka - naopak od renesance se nemluví tolik o touhách jedince, ale zdůrazňuje že jedinec se musí podrobit společnosti - v Itálii vzniká tzv. commedia dell’ arte (vznik v polovině 16. století, rozvoj v 17. století,), která byla hrána profesionálními herci, kteří se sdružovali v herecké společnosti a putovali od města k městu; neměli ustálené scénáře jen hlavní děj a tudíž i improvizovali; ustálené typy postav později se jména obměňovali ale charakteristika postav zůstává vesměs stejná; děj založen především na zápletce, kde vystupovali stále stejné postavy (Pantalone, Brighella= intrikán, Scappino a další); dialogy jsou doplňovány pantomimou

Harlekýn (světák, ženy mu podléhají); Pierot (smolař, protiklad Harlekýna); Colombina (milovali ji Pierot i Harlekýn); Pantalone (bohatý a hloupý obchodník); Scappino (sluha, prospěchář, staral se jenom o sebe) - po vyčerpání scénických nápadů, se uchylovali k stále komplikovanějším a nepravděpodobným záplatkám, k stále drsnější mimice a komice - později byla pociťována potřeba reformy a vytvoření nového divadla- reformátor C. Goldoni (- tuto divadelní reformu uskutečňoval postupně, protože byl nucen respektovat požadavky herců i obecenstva) FRANCIE: a) tragédie- Pierre CORNEILLE- Cid; Jean RACINE- Faidra b) komedie- 6. Molière(Jean Baptiste POQUELIN)- Tartuffe; Lékařem proti své vůli; Zdravý nemocný; Chudák manžel; Don Juan; Lakomec; Láska lékařem; Měšťák šlechticem; Misantrop; Nesmrtelná slova; Příležitost dělá lékaře Scapionova šibalství; Škola mužů; Škola žen c) bajky-Jean de la FONTAIN ITÁLIE: Commedia dell’ arte - polovině 16. století, rozvoj v 17. století, hry neměly stanovený pevný scénář, herci improvizovali, ustálené postavy, každá postava měla svoji neměnnou masku - Harlekýn (světák, ženy mu podléhají), Pierot (smolař, protiklad Harlekýny), Colombina (milovali ji Pierot i Harlekýn), Pentaleone (bohatý a hloupý obchodník) ,Scapino (sluha, prospěchář, staral se jenom o sebe), dialogy doplňovány pantomimou 7. Goldoni- považován za zakladatele italské národní komedie; Poprask na laguně; Sluha dvou pánů; Mirandolina; Benátská vdovička; Hrubiáni