Kompletní historie literatury a dramaturgie

- Publius VERGILIUS Maro- Zpěvy pastýřské; Zp. rolnické (Georgika); Aeneis Quintus HORATIUS- Ódy

- období postklasické ( "stříbrný věk" ; do 2.1/2 5.st. nl.): Lucius Annaeus SENECA; Gaius PETRONIUS Arbiter ( Satiricon; Hostina u Trimalchiona); Marcus Valerius MARTIALIS

476- rozpad Západořímské říše= symbolický mezník, odděluje antiku od středověku; tradice antické kultury pokračuje do renesance; antické písemnictví - velká úcta - studium textů národních autorů tvořilo základ vzdělání (v Řecku Homérské eposy, v Římě - Vergilius); literární soutěže v Řecku; v Římě - vznik literárních družin; nejvznešenější Římané pokládali za čest podporovat umělce ( Gaius Cilnius MAECENAS = mecenáš, např. Vergilia..); nejčastější forma knihy - papyrový (později pergamenový) svitek , v pozdní antice kodex (předchůdce vázané knihy); knihovny - MUSEION (Alexandrie). PERGAMON (Malá Asie); veřejná předčítání - seznámení lidí s texty; z antiky čerpá myšlení dodnes; návrat k antice - renesance, humanismus, klasicismus

Středověk

- 5. století po 15. století- obvykle ohraničen pádem Západořímské říše a pádem Byzantské říše (východořímské)- 1453/objevením Ameriky (1492); víra v boha, pokora PATRISTIKA - páter - otec; dochází k obhajobě křesťanské víry proti pohanství, vysvětlování zásad, dogmat, křesťanství- Madona - malba, sochařství, zobrazení Panny Marie s malým Ježíšem; Pieta - zobrazení Panny Marie s mrtvým Ježíšem; 2 oblasti křesťanského světa: > západní (římská) - vliv latinské vzdělanosti, vytvoření dogmat > mohlo pokračovat > východní (byzanc) - vliv řecké vzdělanosti, ustrnulo na vývoji - křesťanství - bůh, posmrtný život, společenský řád neměnný - daný bohem, závislost člověka na boží vůli, smyslem života - najít vztah k bohu, skutečné hodnoty stojí mimo tento svět, odměna po smrti, pozemské štěstí je pomíjivé; - kněží - nositelé vzdělanosti; - ideál: mučedník, který trpí za svou víru; poustevník - odklon od života a marnosti;- rostoucí odpor proti askezi (- odříkání) > slevení církevních požadavků > odraz ve vývoji legendy (- původně náboženské čtení, později zábavná četba o životě světce); - oslabení vlivu antiky v Evropě, s výjimkou Vergillia, Aristotela > jejich učení církev využila k posílení dogmat (nelze jej chápat, víra) - svatá trojice (otec, syn, duch svatý); - Bůh dělí společnost na trojí lid: 1. poddaní; 2. páni; 3. duchovní; - legendy, písně, náboženská dogmata, modlitby; - školy u klášterů, pouze pro muže (trivium - čtení, psaní, počítání); - 12. st. vznik prvních univerzit (Oxford, Sorbona, Bologna..); - liter. činnost se postupně omezuje na církve > světská centra vzdělanosti (univerzity) SCHOLASTIKA: - z lat. schola - škola; středověký myšlenkový směr propagovaný církevními školami a univerzitami v 9.-15.st.; základem - vyložení nebo obhájení církevních dogmat rozumem, "Pravdy víry" se měly stát i "pravdami rozumu". ROMÁNSKÝ SLOH: - název užíván od 1.pol. 9.st., první univerzitní směr středověku; vznik na území Francie, Itálie, Německa; tradice antickéhoa byzantského umění. Náměty téměř výhradně náboženské (Ježíš není zobrazen jako mučedník, ale jako božský vládce, kt. odpovídá raně středověkému pojetí hierarchizované společnosti >architektura: - církevní stavby (kostely, kláštery); masivní pilíře, obloučkové vlysy; slepé arkády; - baziliky s typickými půlkruhovými oblouky a těžkou valenou klenbou, později křížovou; - světská architektura se objevovala jen vzácně (panovnické dvory); - v čs. zemích zejm. jednolodní tribunové kostely a rotundy (Vyšehrad, Znojmo), i baziliky (Osek, Tismice), klášterní areály (benediktinský klášter sv. Jiří na Pražském hradě); >malířství: - pokročilé nástěnné malby; plošná kompozice; výrazná obrysová linie; rozvoj knižní malby; >sochařství: - řezba ve slonovině; bronzové plastiky; reliéfy; často geometrické ornamenty; - kovolitectví, zlatnictví, práce se slonovinou GOTIKA: (původ. hanlivé označení; mylně od názvu kmene Gótů), vrcholný, pozdní středověk, po románském slohu, od pol. 12.st. ve Francii > do ostatních zemí (Anglie, Německo, Itálie, Čechy) > odlišnosti v regionálních zvláštnostech, v 1. pol. 16.st vystřídána renesancí, v církevním umělec. řemesle přežívala až do poč. baroka; touha křesťana překonat pomíjivost a nedokonalost života, dosáhnout spasení, věčného života v nebi; >architektura: katedrály, vysoké, štíhlé tří až pětilodní ; lomený oblouk = symbol rukou modlících se k bohu; - Avignon, Paříž, Kolín nad Rýnem, Praha, ; - pozdní gotika - dekorativní články výzdoby (kroužená a sklípková klenba, patrové oltářní archy; kamenné hradby-světská a.; >malířství, sochařství, móda, další řemesla, životní styl; > rytířská kultura, rytířské zápasy, mariánský kult ženy, milostná lyrika, turnaje a lovy,; ZÁKL.DOGMATA KŘESŤANSTVÍ: - neposkvrněné početí panny Marie, předurčení člověka k hříchu, existence Boha, Bible (VIZ 1. BIBLE)...