Kytice - Karel Jaromír Erben
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
->apostrofa: toč se a vrč, můj kolovrátku ->přirovnání: vykvětla, jak by zalívána rosou/uvadla,
jak by podsečena kosou ->metafora: umřela, ach umřela/panenská lilie!
7. HoloubekPatří k těm kratším a všechny její sloky obsahují 4 verše o sdružených rýmech. Mladá vdova
truchlí pro svého nebožtíka jen jeden den a do měsíce už si bere někoho nového. To je velmi
podezřelé. Záhy se dozvíme, že svého muže otrávila. Tři roky je znovu vdaná a nad hrobem jejího
prvního muže zatím smutně vrká bílý holub. Když ho žena slyší, psychicky ji to ničí více než koho
jiného- připomíná jí to její vinu. Nakonec ji to přiměje spáchat sebevraždu utopením.
->personifikace: žel její zahynul, běží časy, běží ->epizeuxis: běží časy, běží
8. Záhořovo ložeOsmá báseň sestává z pěti poměrně dlouhých oddílů. Na začátku je nastíněno prostředí- podzim,
vítr, les. Nešťastný mladý poutník dostává nabídky noclehu a pohoštění, ale odmítá a pokračuje v
cestě. V druhé části se dozvídáme, že poutník truchlí pro svou milou. Pod jedním velkým
stromem leží strašlivý, nebezpečný chlap. Poutník se ho nebojí a odpovídá mu na otázku, kam
jde, že se vypravil do pekla. Nebezpečný muž se mu směje a říká, že ho klidně do pekla dostane,
tak jako zabil spoustu jiných lidí, ale poutník trvá na tom, že si zajde do pekla a dokáže se díky
Boží moci zase vrátit. Potřebuje tam totiž zrušit smlouvu jeho otce, který ho za peníze prodal
ďáblu. Domluví se, že může jít do pekla, ale až se vrátí, podá hlášení o tom, co tam viděl. Měsíce
plynou a muž v lese stále čeká. Poutník se objeví zpátky a začne vyprávět. Zkusili na něj všelijaké
mučící techniky, ale bolest místo jeho oběti cítil vždy ten ďábel, od nějž potřeboval získat zpátky
lejstro. Nakonec Satan přikázal, ať je poutník uvržen na Záhořovo lože. To byl pro čerta tak děsivá
představa, že poutník své spisy získal. Lesní muž se zděsí, protože Záhoř se jmenuje on. A hned
se poutníka ptá, jaké lože že to pro něj v pekle chystají. Ze strachu se začne kát a přizná hříchy.
Poutník mu řekne, že on nic nezmůže, ale že má klečet na místě a modlit k Bohu. Až se poutník za
ním vrátí, hříchy snad budou odpuštěny. Vrátí se až po devadesáti letech coby starý biskup a má s
sebou mladíka. Na místě je pařez a jabloň. Mladík si nesmí utrhnout jablko, protože pařez se
proměnil v člověka a hřmotným hlasem mu to zakázal. Starci to však dovolí- teď, když se setkali,
jsou oba osvobozeni a umírají.
->metafora (celá první sloka části III): Stojí, stojí skála v hlubokém lese,/podle ní cesta v
habrovém houští,/a na té skále dub velikán pne se,/ král věkovitý nad věčnou poutí…
->metafora: moře plamenův ->personifikace: slavík své pověsti opět vypravuje
9. VodníkSestává ze čtyř sekcí. Ta úvodní je velmi krátká- vyobrazuje vodníka sedícího na stromě a vesele
si šijícího boty a kabátek na svatbu. Poté se dozvídáme, koho si chce vzít. Mladá dívka si
potřebuje vyprat šaty u jezera. Matka jí zakazuje jít, protože měla zlý sen, ale dcera na to nedbá,
jde k vodě a vodník ji stáhne na dno. Ve třetí části je dívka už vodníkovou ženou a má s ním dítě.
Je pod vodou velice nešťastná- má ráda jen dítě, jinak duševně trpí. Prosí muže, aby ji pustil za
matkou na návštěvu. On po dlouhém přemlouvání svolí, ale pod podmínkou, že zůstane na zemi
jen jeden den a nikoho neobejme. Dcera matku samozřejmě obejme a chce u ní zůstat déle.
Matka říká, že vodník přece nemá na zemi žádnou moc. Když vodník přijde pro svou ženu, odhání
ho. Obměkčí ji však zpráva, že se po ní stýská jejímu hladovému dítěti. Matka ji nabádá, aby ho
neposlouchala, a vodníkovi řekne, že má-li dítě hlad, má ho přinést. Vodník ho přinese a položí na
práh- s useknutou hlavičkou.