LITERÁRNÍ DRUHY A ŽÁNRY-1

Literární druhy a žánry

Literární druhy

Lyrika – vznikla z řeckého „lyrika melé“ – lyrou doprovázené verše, - typická pro poezii, - vyjadřuje
dojmy, city, (příroda i člověk) - snaží se zachytit skutečnost v jedinečném okamžiku, - tato díla mohou
obsahovat epické prvky – náznak děje, postavy.

Epika – z řeckého „epikos“ – výpravný, dějový, - vychází z děje, - vypráví příběh s postavami, prostředím

- KOMPOZICE: expozice (výklad), kolize (srážka, v ní dochází k zápletce = zauzlení děje), krize (rozhodná
chvíle, vrchol dějového napětí), peripetie (dějový obrat, rozhodující změna v ději), rozuzlení (vyřešení
konfliktu)

- DVĚ PÁSMA PROMLUV: PÁSMO VYPRAVĚČE – monologická promluva, obvykle ve 3. osobě (er-
forma), někdy v osobě první (ich-forma) PÁSMO POSTAV – promluvy, které v textu činí postavy, podle
počtu postav: monolog, dialogy – většinou je psána v próze.

Drama – z řeckého „dráma“ – čin, skutek, = divadelní hra - založeno na ději – odvíjí se prostřednictvím
přímé řeči – dialog i monolog, - dramatická díla předpokládají uvedení na scéně, - někdy je děj zarámován
prologem a epilogem – prolog naznačuje děj, epilog vyjadřuje jeho smysl, - dlouho byla dramata pouze ve
verších.

Literární druhy se nemění, měnit se mohou literární žánry. Stejná látka může být vyjádřena různým

literárním druhem.

Druhové formy

Lyrika: přírodní, milostná, duchovní

Epika:

• velká – román, epos
• střední – pohádka, pověst, povídka, novela, legenda, někdy bajka
• malá – bajka, anekdota

Drama: historické, absurdní

Literární žánry

Epické

Anekdoty – původně se tradovaly ústně, - miniaturní humorné příběhy s výraznou pointou, - často k
zesměšnění určitého jevu – znaky určitého národa, povolání, lidského chování,... Historka – krátké
vyprávění formálně i obsahově jednoduché zakončené pointou, - stávají se součástí rozsáhlejších děl –
Kosmova kronika česká, Švejk. Bajka – alegorický příběh psaný veršem i prózou. Na jeho konci je nějaké
mravoučné poučení. Hlavní postavy jsou zvířata s lidskými vlastnostmi. - vznikla už ve starověku, byla
rozšířena v orientu, - zakladatelem evropské je Ezop, - autoři – Jean de La Fontain, Ivan Andrejevič Krylov,
Karel Čapek... Báje (mýty) – příběh o tom, jak si lidé vykládali svět – báje o původu člověka, - fantastická
vyprávění - např. E. Petiška – Staré řecké báje a pověsti. Legenda – veršované nebo prozaické vyprávění
o životě svatých, - křesťanství, objevují se zázraky, svatý umírá často mučednickou smrtí - například „Život
Konstantina a Metoděje“, Legenda o sv. Kateřině Pověst – příběh odehrávající se v minulosti, původ v
lidové slovesnosti - pravdivé jádro - váže se k určitému místu, hradu, klášteru, skutečné události, historii,...
– jednoduchý děj, - Jiráskovy „Staré pověsti české“. Pohádka – žánr ústní lidové slovesnosti, - netýká se
historické události, - má šťastný konec, vymyšlený děj – nadpřirozené bytosti, - „Bylo nebylo“, „zazvonil
zvonec...“ - mluvící zvířata, - dobro vítězí nad zlem, - pohádky: lidové – vznikly mezi lidem, zapsali – K.
J. Erben, B. Němcová, umělé – pohádky Hanse Christiana Andersena, Oskara Wilda, Karla Čapka, Jana
Wericha... Povídka – kratší vypravování s malým počtem postav, - poměrně jednoduchý děj, - vznikla na
počátku 19. století v romantismu, - dobrodružná, historická, psychologická, humorná, s idylickým
pohledem na svět – humoreska - Jan Neruda – Povídky malostranské, K. Čapek – povídky z jedné a druhé
kapsy Novela – z italského „novella“ – povídka, - středně rozsáhlá próza se zajímavým zakončením - blíží
se povídce, sleduje jednu časově omezenou linii, vyžaduje pointu, - vznikla v renesanci – Boccaccio -
Dekameron Romaneto – žánrová forma novely, - nadpřirozené motivy, v závěru jsou logicky vysvětlené,
- prvky detektivky, humoru a science-fiction, - autor Jakub Arbes Epos – rozsáhlé veršovaná vyprávění,
zaznamenané mýty, popřípadě významné události v životě určitého národa, činy mimořádných osobností,
- spousta postav, děj je spletitý, rozvíjí se zvolna, bývá doplněn rozsáhlými popisy, - „Epos o Gilgamešovi“
, Homérovy eposy Íllias a Odysseia Román – z francouzského „la conte roman“ - mnoho postav, spletité
osudy na nejrůznějších prostředích v delším čase, - má velkou tematickou šíři, má různé umělecké
prostředky, - historický, psychologický - vznikají románové kroniky – „Sága rodu Forsytů“ – John
Galworthy, - román-řeka – Romain Rolland: „Jan Kryštof“