LITERÁRNÍ DRUHY A ŽÁNRY-1

Žánry lyricko-epické

Balada – chmurný děj, tragické vyústění - člověk často zápasí s nadpřirozenými silami - děj – dramatický
s rychlým spádem, - často se tu objevuje kontrast, - původně lidová taneční báseň s milostnou tematikou, -
sociální balady – J. Wolker, umělé – např. Erben - Kytice - významný žánr lidové slovesnosti Romance –
vznikla ve Španělsku jako zvláštní forma písně - kratší báseň většinou milostná, - opěvuje lásku a hrdinské
činy - oproti baladě je její nálada radostná, vyústění optimistické - Jan Neruda – sbírka „Balady a romance“

Básnická povídka – vznikla v romantismu, - rozsáhlá lyricko-epická báseň, - děj je mnohdy jen naznačen
a podřizuje se autorovým citům, - Georg Gordon Byron – byronská povídka – ovlivnil Karla Hynka Máchu
a Lermontova, - v Rusku název „poema“

Žánry lyrické

Píseň – texty určené ke zpívání, texty s nápěvem, - stojí na pomezí umění slovesného a hudebního, - žánr
lidové slovesnosti, - písně – milostní, pracovní, vojenské, pohřební, ukolébavky, kabaretní, chansony.
Sonet = znělka, - malá skladba s pravidelným počtem veršů – 14. Dvě strofy čtyřveršové, dvě tříveršové –
téma: láska k ženě – F. Petrarca – Sonety Lauře Elegie = žalozpěv – pojem vznikl ve starém Řecku, začal
označovat tesknou píseň, často smutek ze ztráty blízké osoby, vlasti či ideálu, - Ovidius – marně toužil po
návratu z vyhnanství, - Karel Havlíček Borovský „Tyrolské elegie“. Hymnus – z řeckého „hymnos“ –
chvalozpěv, - původně kultovní píseň oslavující bohy Apollóna, Dionýsa, později i hrdiny a jejich činy.
Óda – z řeckého „ódé“ – píseň, - oslavný ráz - původně jakákoli píseň zpívaná za doprovodu hudby, později
báseň oslavující něco velkého a vznešeného – vlast, přírodu, lásku... Žalmy – prosebné, děkovné a oslavné
básně, - nejznámější židovské – Kniha žalmů. Epigram – nápis na hrobě, pomníku, chrámu, později
satirický – protestuje proti negativním vlivům společnosti. - K. H. Borovský Epitaf – nápis na hrob, sděluje
důležitou informaci o životě zemřelého, J. Wolker,... Pásmo – delší báseň sestavená jako volný sled pocitů,
dojmů, myšlenek a představ. Chce zobrazit skutečnost z více úhlů pohledu.

Žánry dramatické

Počátky divadla spadají do starověkého Řecka, zde vzniká tragédie a komedie. Už od dob Aristotela byla
tragédie spojována s vyšším stylem, komedie zachycovala špatné lidské vlastnosti a lidi níže společensky
postavené. Tragédie – hra s chmurným dějem a tragickým koncem. Komedie – zachycuje skutečnost z
veselejší stránky, končí optimisticky. Činohra – vznikla v 18. století. Jsou v ní prvky tragédie i komedie.
Zakončení není zcela tragické, nejběžnější dramatický žánr. Veselohra – komediálně laděná činoherní text.
Melodram – Hudbou doprovázený přednes básnického textu. Tragikomedie – tragika i veselejší stránka.
Absurdní drama Aktovka – hra s jedním jednáním. Monodrama – divadelní výstup jednoho herce.