Pavel Jak jsem potkal ryby

• určení smyslu díla

Rybaření je krásný koníček, který dával Pavlovi sílu do života.

• pravděpodobný adresát

Kdokoli, kniha není určena jen rybářům.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Soubor Jak jsem potkal ryby vyšel r. 1974, už po autorově smrti. Povídky psal Pavel v době, kdy už trpěl duševní nemocí.

• tematicky podobné dílo

Richard Sobotka – Rybářské štěstí: soubor krátkých próz o rybách, laskavé, oddychové

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Televizní film Zlatí úhoři natočil r. 1979 Karel Kachyňa. Tatínka hraje Vladimír Menšík. Film je dobře hodnocen (85 %), ale knize zcela neodpovídá. Má souvislý děj, v němž jsou různé střípky z povídek. Postava tatínka se mi jeví vystižená, ale mezi maminkou a tatínkem není tak hezký vztah jako v knize. Pan Prošek mi v knize také připadal přívětivější než herec Hrušínský.

Tatínek nikdy přesně nevěděl, co tohle slovo znamená, ale s oblibou je používal. Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přehlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna. Tohle byl krásný sumec jak dáma v černých plesových šatech, ale bohužel to nebyl sumec velký.

Tatínek ho dal do naší velké studánky pod břízou, ale to neměl dělat. Neboť poté se vydal do

hostince podnik Hartmanových, aby oznámil světu, že dostal sumce. Vždyť šlo už dlouho o jeho prestiž. U Hartmanů bylo plno a nálada výborná. Tatínek si kupoval cigarety a před hostinským utrousil mezi řečí:

„Tak jsem dostal sumce.“

„Kolik?“

Tatínek tuhle otázku samozřejmě očekával. Proto oznámil to co doma: „Je pumprdentlich.“

A představil si dámu v plesových šatech, jak si na chodníku očišťuje papírem kramflíčky bot.

Jenže hostinský neměl pro nějaká interesantní slova a představy smysl. Znovu se netrpělivě zeptal: „Kolik má ten sumec?“

Tatínek vyhrkl: „Dvacet.“

To nebylo málo, ale ani moc, bylo to tak akorát, aby vzbudil úctu. A sedl si a dal si velkou griotku, jediný alkohol, který občas pil. Jednak to bylo sladký jak cumel, a to on měl rád, a za druhé mu to připomínalo třešňovku za školou v rodném Buštěhradě, kam chodíval jako kluk krást třešně. Když pil tu griotku, naslouchal křiku špačků, kteří odlétali a nadávali, že musí přenechat stromy klukům, a pak slyšel křik sedláka, který sem letěl s klackem.

● zasazení výňatku do kontextu díla

Úryvek je z povídky Pumprdentlich, která patří do části Návraty. Autor v ní vzpomíná, jak tatínek chytil malého kapra, ale chlubil se s ním.

● téma a motiv

téma: malý kapr, chlubení, alkohol

motivy: kožich, šaty, sumec, hostinec, griotka

● časoprostor

čas: den, kdy tatínek ulovil sumce

prostor: hostinec U Hartmanů, kam doléhaly zvuky vesnice – křik špačků a sedláka

● kompoziční výstavba