Pavel Jak jsem potkal ryby

Návraty

Pumprdentlich – Toto slovo tatínek používal pro věci, které byly výborné, ale přitom „stály za hovno“. Chytil malého sumce, ale chlubil se. Maminka musela všechny příchozí opít, aby jim sumec připadal velký.

Žehlička – Ota s bratry vyrazili na dovolenou. Bratr Hugo všechno naložil do auta zvaného Žehlička, to však tím pádem dojezdilo. Týden si u rybaření skvěle užili a Hugo zůstal u vody až do chvíle, kdy pro něj a pro Žehličku přijela jeho žena.

Přijeď, báječně si zachytáš – bratr Hugo volal Otovi, aby hned přijel za ním na Berounku na ryby. Ota, jeho žena a tři synové sedli do auta a vyrazili. I když nechytili vůbec nic, byl to skvělý večer.

Zloděj prutů – Na jedné dovolené s bratry se pán z vedlejšího stanu chlubil svými pruty z Číny. V noci mu je někdo ukradl, ale druhý den zase vrátil. Ota jeden z nich dostal a rád s ním lovil.

Jak jsme zahynuli na rybách – Bratři lovili v jižních Čechách a Jiří ulovil velikého kapra. Chtěl ho do Prahy dovézt živého, a tak vymyslel důmyslný plán, jak ho autem přepravit. Cestou měli nehodu a přežil jen ten kapr. (Povídka je nonsensová.)

Jak jsme nezahynuli na rybách – Ve skutečnosti však bratři dojeli do Prahy, Jiří dal kapra do vany a ukazoval ho všem známým. Nakonec ve vaně leknul, ale i tak z něj žena Jiřího udělala řízky.

Boty Made in Italy – Ota vzal s sebou k vodě lékaře Emila. Ten vyrazil v nových oranžových botách vyrobených v Itálii. Jenže nic nechytili a Emilovi byla zima, a tak si rozdělal oheň. Ránose probudil s propálenými špičkami, ale spokojený, na rybách se mu moc líbilo.

Zlatí úhoři – povídka z autorovy dospělosti; Ota vzpomíná, jak s tatínkem lovili malé úhoře, kteří měli zlatou barvu, ale nikdy jich nebylo dost, aby se člověk najedl. Když měl po letech tatínek kulatiny, Ota mu chtěl dát něco, co tatínek ještě neměl. Sedl do vlaku a odjel za panem Proškem, ale 4 dny nic nechytil. Když už to chtěl vzdát, pan Prošek ho přesvědčil, aby šel ještě jednou. Byla bouřka a podařilo se mu jich chytit dokonce jedenáct. Odjel zpátky do Prahy, svěřil je řezníkovi Francimu a šel obstarat tác. Oslava už byla uchystána a on předložil úhoře jako předkrm. Tatínek byl nadšený, zakousnul se a sousto vyplivl – úhoři byli přesolení. Ota byl zklamaný, úhoře vzal a pověsil je v kůlně. Když vyschly, zakopal je do země u řeky. Poté uzenář zemřel a pan Prošek také. Tatínek byl pořád na živu a žil s maminkou na chatě u Berounky v Radotíně. Stále myslel na úhoře, rozhodl se je chytat na rozkouskované rousnice. Když jich měl dost, pozval Otu, předložil mu seznam všemožných jídel z úhořů a také první z nich – úhoře na másle. A potom pozval syna ještě několikrát, vždy, když chytil dalšího. Celkem mu připravil 11 jídel. Krátce na to zemřel, ale svůj dluh synovi splatil.