Petr+a+Lucie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Z tohoto setkání se stává pravidelnost. Petr s Lucií spolu tráví všechen možný čas. Když jsou spolu, snaží se zapomenout na hrůzy, které se dějí vedle nich a na to, že Petr má za půl roku narukovat na vojnu. Vypravují si o svých rodinách. Petr a Lucie jsou do sebe zamilovaní a plánují společnou budoucnost. Většinu času tráví blaženým žvatláním o budoucím bydlení, o své malé domácnosti.
Všichni, kdo přečkali ty děsivé dny a najednou uviděli šťastný obrat ve vývoji událostí, tak najednou jakoby zapomněli na to ošklivé. Radost snadno zapomíná na minulé hrůzy. Německý nápor dostáhl mezi pondělím a středou velikonočního týdne vrcholu.
Na Zelený čtvrtek šli ruku v ruce. Lucie byla zavěšená do Petra. Usedli na nízkou zahradní zídku. Chránili se deštníkem, zrovna pršelo. Najednou se jí Petr optal, proč se vlastně mají tak rádi.
Na Velký pátek bylo nebe zatažené. Petr koupil několik květin a Lucie je nesla. Šli po Zlatnickém nábřeží a prošli kolem čisté Matky boží. Vešli do chrámu. Najednou uslyšeli tóny varhan. Mohutné klenby, kamenná a zvuková opona, to všechno je oddělilo od světa. Zastavili se v postranní lodí, vlevo od vchodu mezi druhou a třetí kaplí. Usedli na schody ukryté před pohledy ostatních lidí a schoulili se k sobě ve výklenku pilíře. Jejich prsty zůstaly spojeny. Oddali se snění. Petr myslel na dny krátkého uplynulého života. Oba si přáli, modlili se, aby z těch výšin již nikdy nesestoupili. V té chvíli Lucie políbila Petra. Oči měl přivřené a rty pootevřené.
V ten okamžik se silný pilíř, o který se opírali, pohnul a celý kostel se do základů zachvěl. Lucii se rozbušilo srdce tak, že neslyšela rachot výbuchu a křik věřících. Vůbec se nebála, vrhla se k Petrovi. Na rtech měla blažený úsměv a zavřené oči. Sklonila se nad ním, byli schouleni do klubíčka. Mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami.
Ukázka z knihy:
Když přišli do lesa, drželi se za ruku, První jarní dny jsou mladé víno, jež stoupá k hlavě. Mladé slunce opájí čistou šťávou ze své révy. Lesy, ještě holé, jsou zaplaveny světlem, modré oko nebes proniká mezi bezlistými větvemi a okouzluje a uspává rozum. Téměř ani mluvit se neodvažovali. Jazyk se vzpíral dokončit začatou větu. Nohy byly malátné a kráčely jenom s nechutí. Potáceli se pod sluncem v tichu lesa. Země je lákala. Položit se na cestu! Nechat se unášet na obvodě velikého kola světů.