Petr+a+Lucie

Děj knihy:

Poprvé se Petr potkává s Lucií v podzemní dráze při náletech Paříže. Snažil se nevidět, nedýchat, nemyslet. Zavřel oči. V ten moment chtěl prostě jen nežít. Jeho srdce, srdce mladíka, ale duší vlastně ještě dítěte, bylo naplněno chmurnou beznadějí. Nad ním totiž byla ledová noční zasněžená Paříž, ale také požíračka života – válka. Uhnízdila se tam před čtyři roky a tíživě ležela na jeho bedrech. Válka Petra zastihla zrovna v převratné době, kdy se v mladíkovi probouzejí dosud spící smysly. Když otevřel oči, několik kroku před ním, oddělena od něho dvěma cizími těly, stála dívka, která zrovna přistoupila do vozu. Napřed z ní uviděl jenom jemný profil pod stínem kloboučku. Měla světlé vlasy, pohublé tváře, krásnou linii nosu a vyklenutých rtů. Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí. Nedívala se na něho. V příští stanici nastala tlačenice. Lidé se s křikem hrnuli do vozu, který byl již plný. Vlak se rozjel a v tu chvíli nějaký vyděšený muž, který si zakrýval tvář a sestupující k stanici dráhy, se najednou skutálel ze schodů. Mezi prsty se u řinula krev a lidé začali zděšeně křičet, že jsou tady Němci. Petrova dlaň uchopila ruku zlehka se ho dotýkající. A když zdvihl oči, spatřil, že je to právě ona Lucie.

Nevytrhla svou ruku. Neřekli si ani slovo. Nedali si ani jediné znamení. Ona se na něho nepodívala. O dvě stanice dál se ho pustila a on ji nezdržoval, proklouzla mezi lidmi. Chtěl jít za ní. Ale bylo už pozdě. Vlak již jel. Petr na další zastávce vystoupil a od té chvíle nemyslel na nic jiného, než na ni. A cestou domů držel v ruce dlaň té neznámé. Petr lásku ještě neznal. Ale teď podlehl jejímu prvnímu zavolání. K okouzlení jeho myšlenek se připojovalo ještě to, že láska se v něm zrodila pod křídlem smrti. V té chvíli vzrušení, kdy cítili, že jim nad hlavami hrozí bomby, a kdy jim pohled na toho krvácejícího raněného člověka svíral srdce, zrovna v té chvíli se jejich prsty našly. Oba v tom stisku ucítili jak záchvěv poděšeného těla, tak vroucí posilu neznámého přítele. Co všechno vypověděl ten stisk!

O pár dní později se znovu potkávají na seinském nábřeží, ale opět spolu nepromluví ani slovo. Jejich pohledy poprvé spočinuly na sobě a vešly. Když přišel až před ni, zastavil se a začervenal. Ona se překvapením červenala také. Za týden potom bloumal Lucemburskou zahradou. Šel s pohledem sklepeným k zemi a najednou měl dojem, že kolem něco prolétl úsměv. Obrátil se a spatřil, že zrovna prošel kolem ní. Právě v té chvíli také ona obrátila v chůzi hlavu a s úsměvem se na něho podívala. Již neváhal a s rukama vztaženýma k ní spěchal s nadšením. Potkali se již potřetí. Společně usedají na lavičku uprostřed aleje kolem nádraží. Petr vytahuje z kapsy tabulku čokolády. Seznamují se spolu. Drželi se za ruku, nedívali se na sebe, ale upírali oči k obloze a mlčeli. Proud jejich myšlenek jim procházel rukama.