Sbírka známek

Po uzdravení se vystonal i z té bolesti nad ztrátou sbírky známek. Mezitím měl Lojza nové kamarády a to ho bodalo u srdce. Když k němu Lojza přiběhl, odpověděl mu ať táhne. Od té chvíle tak zarytě a proletářsky nenáviděl. Byla to událost, která mu ovlivnila jeho další život.

V dospělosti už nikdy Karas neměl přítele, ztratil důvěru k lidem. Naučil se nenávidět a pohrdat. Začal si zakládat na tom, že nikoho nepotřebuje a nikomu nic nedaruje. Stal se z něj pyšný, pedantický a korektní člověk plný zla. Byl tvrdý na podřízené. Ženil se bez lásky a své děti vychovával v kázni a strachu. Jeho život se stal takovou povinností.

Když muž zemřela žena, tak nikomu ani sám sobě nepřiznal, že je mu hrozně smutno. V tom stesku vyhrabal všelijaké rodinné památky, co zůstaly po otce a matce. Byly to školní sešity, fotografie, dopisy. Uviděl, jak jeho otec tyto věci pečlivě ukládal a schovával. Úplně se mu z toho sevřelo hrdlo. Uvědomil si, že ho měl rád. Na půdě těchto starých věcí byla plná skříň. Na dně jedné zásuvky byla škatule, zapečetěná pečetěmi otce. Otevřel ji a našel v ní tu sbírku známek, kterou si dělal před padesáti lety. Vyhrkly mu slzy do oči. Krabici odnesl do pokoje jako poklad. V tu ránu pochopil, jak to tehdy bylo. Otec mu sbírku tenkrát schoval, aby nezanedbával učení. Pomyslel si, že to tatínek neměl dělat, ale v tom byla jeho přísná péče a láska. Začalo mu být líto jeho i sebe. Vzpomněl si na Lojzíka, že mu ty známky nevzal. A najednou uviděl před sebou zase toho pihovatého Lojzu, toho rozdrbaného uličníka. Bylo mu stydno a trapno. Pro to jediné křivé podezření ztratil jediného kamaráda, dětství. Právě proto začal pohrdat chudou verbeží, chovat se nadutě a k nikomu nepřilnul. A celý život se nemohl podívat na poštovní známku. Trpěla tím i jeho žena. Byl tak tvrdý a osamělý. Proto udělal takovou kariéru a své úkoly plnil vzorně. Najednou se mu promítnul celý jeho život. Uvědomil si, že mohl žít docela jinak. Mohl lidi milovat, pít s nimi, rozumět jim. Probíral známku po známce. Na každé známce bylo kus něčeho, co se mohlo stát, a co se nestalo. Proseděl nad tím celou noc a soudil svůj život. Uvědomil si, že mohl žít úplně jinak a nyní se to už nedá napravit. Sbírku známek začal znovu dělat.