Svatý Xaverius_V001_o
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Společná část maturitní zkoušky
Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti
Pracovní list
Jakub Arbes
Svatý Xaverius
Výňatek
Umělecký text
Kdysi, když jsme byli po delší dobu o rozličných věcech hovořili, pronesl přítel náhodou nebo v zapomenutí poprvé, co jsem jej znal, větu: „jako Balkův svatý Xaverius”, a já použiv příhodného okamžiku, prohodil jsem jako mimochodem:
„Zdaž ale víš, že jsi Balkovu svatému Xaveriovi podoben, jako bys byl malíři sloužil za vzor?“
„Vím to, vím,“ vece přítel rychle, jako by se byl slov mých ulekl, a mimo svůj obyčej neodmlčel se, nýbrž dodal:
„A nejenže to vím, já doposud ještě velmi dobře se pamatuju na podivný dojem, jaký podobnost ta na mne učinila, když jsem ji poprvé zpozoroval.“
„Je tomu dávno?“ tážu se opět jen jako mimochodem.
„Asi patnácte roků,“ odpovídá přítel. „Byltě jsem obraz již dříve nesčíslněkráte viděl, ale nikdy mi nic podobného nenapadlo a také napadnouti, nemohlo. Vždyť víš, že člověk nemůže si v duchu nikdy představiti svou vlastní podobu, byť svou obrazotvornost sebevíce namáhal, kdežto podobu cizí, byťs ji byl třeba jen jednou spatřil, podržíš dle jakosti své paměti mnohdy i po letech v mysli.
Kdysi však, když jako mládeneček klekal jsem k modlitbě před oltářem, vypadla mi z kapsy vlastní moje fotografie. Zvedám ji a pohlédnu náhodou na obraz a z obrazu na fotografii. Vědomí, že tvář umírajícího svatého je skoro totožna s mojí podobou, působilo na mne, jako bych byl mimo nadání za temné noci kdesi na osamělém místě sáhl na mrtvolu. Nemohl jsem se pohnouti, krev se mi hrnula k mozku, oči se mi zakalily a nohy se mi počaly třásti. Zavrávoral jsem a byl bych také sklesl na zem, kdybych se nebyl náhodou zachytil klekátka.
Dlouho stál jsem pak před oltářem, nevěda, co se se mnou děje.
Ba ještě nyní po letech, když připomenu si osudnou tuto podobnost, bývá mi jako člověku, když o samotě prozpytovav své malicherné snahy a ještě malichernější skutky zahloubá se v myšlénky a pokud možná nejživěji si připomene poslední svůj zápas s životem, jejž bude musit podniknouti.“
„Jak ale možno tuto podobnost vysvětlit?“ podotknul jsem opět jen, tak jako pro sebe, bych příteli nepředloženě nepřipomenul, že vypravuje bez vybídnutí o něčem, o čem by byl druhdy i k nejnaléhavějším prosbám jen tvrdošijně mlčel.
„Vysvětlení toho druhu, jako je vědecký důkaz, ovšem nelze podati,“ odpovídá přítel důvěrně. „Ale chceš-li mne vyslechnout, povím ti aspoň cosi, co možno pokládati za jakés takés vysvětlení záhady té.“
Neumělecký text
Romaneto má za sebou sté narozeniny
Podle Arbesova svědectví – jiné v daném případě neznáme – je autorem tohoto žánrového označení Jan Neruda. Vymyslil je v roce 1873 na základě italštiny, když chtěl čtenářům nově a obtížně připravovaného Lumíru doporučit prózu Jakuba Arbesa, který byl tenkrát už známým opozičním novinářem, ale málo známým beletristou.