Zámek_V001_o
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Neumělecký text
Dlouhý, Töpfer či Lábus dobývají Kafkův Zámek
V době bující byrokracie a přibývajících vrátných bychom od dramatika Jana Vedrala, který pro rozhlas upravil nedokončený román Franze Kafky Zámek, mohli čekat satirické podobenství současnosti. Přesto Vedral sestoupil hlouběji pod vrstvu groteskních scén a jemně - aniž by Kafku dotvářel - soustředil poselství hry, již Vltava odvysílá zítra od 14 hodin, ke Kafkovi samotnému.
Také Vedralův zeměměřič K. přichází jako cizinec do vsi a snaží se proniknout do zámku. Nejprve aby zjistil podrobnosti o práci, kvůli které sem byl povolán, později proto, aby vůbec potvrdil, že je tu správně. Stává se školníkem a vesnice si na jeho přítomnost začíná zvykat. Jeho úsilí maří zima, sníh, únava, podivně krátké dny - a především vyšší byrokratická moc, která dává životu ve vsi obtížně proniknutelná pravidla.
Vedral zachovává základní románové postavy i situace, včetně otevřeného závěru, který mění v tečku drobným trikem - vyzdvihuje K-ovu naději na příchod jara. Podle Maxe Broda měl román údajně končit K-ovou smrtí vyčerpáním. Vedral vytvořil z Kafkova materiálu volnou metaforu takového konce.
Vedral pečlivě ponechává Kafkovy nadreálné motivy: starým Barnabášovým rodičům bylo ještě před třemi roky pětadvacet let, den trvá snad jen dvě hodiny, neznámí Artur a Jeremiáš jsou údajně K-ovi staří pomocníci... A režie přidává: Vstup K. do vsi začíná rozhovorem se synem kastelána Černým, kterého představuje dítě, a jeho úřednické chování je ještě více nepatřičné (výraz je, zdá se, nad možnosti dětského představitele).
Počínající tušení posluchače, že se tu na K. hraje neznámá komedie, podpoří dětinsky rozverní pomocníci, které oba představuje Jiří Lábus. Frída Vilmy Cibulkové, Starosta Tomáše Töpfera nebo pomocníci mluví, jako by před K. naplňovali předepsanou roli. V telefonickém rozhovoru se zámkem slyší K. odpovídat vlastní hlas. Součtem těchto inscenátorských postupů je stísňující chimérický obraz neuchopitelného světa, naplňující K-ovu duši.
Režisér Dimitrij Dudík obsadil do hlavní role Vladimíra Dlouhého, jehož temný, na povrch klidný, ale vnitřně nervní hlas s tragickými názvuky dobře rezonuje s Kafkovou postavou. Dudík však nedokázal spojit projev herců do kompaktního celku. Postava Hostinské Simony Stašové je záhadně ironická, Učitele Jan Hartl vykresluje jednoznačně jako ustrašeného sevřeného suchara, vedle nich úředník Bürgera v podání Arnošta Goldflama, jehož kontrastní živý monolog nad spícím K. naznačuje nenaplněné možnosti režie - to vše spolu "nehraje". Každá postava více či méně funguje, ale vzájemně si nevytvářejí podporu, posluchač je v pokušení hledat vnitřní souvislost v románové předloze.