Židovská válka_V001_o

Odjakživa ho ve starých knihách uchvacovalo líčení o tom, jak Makabejští bojovali za svobodu proti Řekům. Nyní si teprve uvědomil, co ho sem přivábilo. Řím dozrál k tomu, aby přijal moudrost a tajemství Východu, aby každý poznal, že tato země izraelská je vyvolená, že v ní přebývá Bůh.

Výňatek

Neumělecký text

Když se vyvinula synagoga jako shromaždiště Židů v diaspoře, předčítalo se v ní každý týden hlasitě Písmo. Četlo se vždy v hebrejštině, posvátném jazyce, v němž Bůh zjevil slovo, ale protože v průběhu času umělo nebo rozumělo hebrejsky stále méně lidí, podával překladatel parafrázi textu v jazyce přítomných. Tyto targumy („výklady“) byly často značně volné, protože skutečné slovo boží už bylo přečteno. A tak targumy tlumočily v synagogách nejen slovo boží, ale také význam tohoto slova, aby bylo jisté, že si najde cestu k pochopení a do života.

Studium a výklad Tóry se staly nejvzácnějším a nejvýš oceňovaným zaměstnáním. Rabíni (učitelé) se ve 2. století n. l. dohadovali, zda je v očích Boha důležitější Tóru studovat, nebo ji uvádět do praxe. V tomto sporu zvítězil rabín Akiba, když prohlásil, že důležitější je Tóru studovat, protože studium vede k praxi. Z toho studia se vyvinula halacha a hagada, které ukazovaly, jak je třeba zákony užívat v životě a co znamenají.

Halacha (pochází ze slovesa halach, „chodit“) ukazuje, jak aplikovat zákon odhalený Mojžíšovi, a jak mají tedy lidé kráčet životem s Bohem jako vůdcem a dodržovat podmínky smlouvy.

Hagada (pochází ze slova značícího vyprávění) se týká příběhů a jiného materiálu, které vysvětlují na příkladech smysl Tóry. Také ty byly vytvořeny, aby přiváděly Boha blíž k životům

lidí, a nalezneme je v Talmudu.

(J. Bowker, Bůh a jeho proměny v dějinách náboženství)

Obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.