PRVNÍ A DRUHÁ FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ%0A

„Básně v řeči vázané“ (1785)

- většinou se jedná o poezii anakreontskou (o pastýřích, víno, ženy, zpěv, láska a přátelství )

ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER (1769 – 1820)

- pocházel z Týna nad Vltavou, byl knězem – fary u Prahy (Jinonice)

- vytvořena 2. básnická družina

- Puchmajer sám psal a překládal bajky

- byl také jazykovědec, napsal první mluvnici Rómštiny, k ní připojil také první český argotický slovník

- spolupracoval s Dobrovským na Německo-českém slovníku, dokonce 2. díl napsal spíše Puchmajer než-li

Dobrovský

„Rýmovník“

- slovník rýmů

- jeho poslední dílo

Puchmajerovci

- vydali 5 almanachů:

• 1. - 2. = „Sebrání básní a zpěvů“

• 3. - 5. = „Nové básně“

- obsahovaly i anakreontskou poezii, ale v české poezii 3 nové žánry: óda, epos, veršovaná bajka

ŠEBESTIÁN HNĚVKOVSKÝ

- jeden z Puchmajerovců, byl právníkem, psal poezii, pocházel ze Žebráku

- psal i eposy

„Děvín“

- nejznámější je jeho směšnohrdinský epos

- o dívčí válce, komicky

- měl obrovský úspěch, tak se rozhodl napsat druhou verzi, ale v duchu hrdinského (sklidil však neúspěch)

„Vnislav a Běla“

- jeho jedním z dalších hrdinských eposů

Druhá etapa – fáze útočná (1805 – 1830)

JOSEF JUNGMANN (1773 – 1847)

- narozen ve vesnici Hudlice (u Berouna)

- velmi bídné poměry (jeho otec byl švec a kostelník)

- bigotně katolická rodina

- byl 6. z 10 dětí, rodiče chtěli, aby se stal knězem

- nakonec však vystudoval filozofii a práva na univerzitě v Praze

- učil nejprve na gymnáziu a poté se stal rektorem na univerzitě v Praze

- byl polyglot (ovládal 7 jazyků: němčinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu aj.)

- koktal, byl velmi uzavřeným člověkem - nazýván „tichým géniem“

- žil v Praze v ulici jménem „Zvonařská“ (dům „ U tří hroznů“)

- jeho pomník na Můstku je vůbec prvním pomníkem českému obrozenci

- zemřel na TBC

- byl velkým obrozeneckým optimistou a nadšencem

- je autorem prvního českého sonetu (znělky) typu 14 verší ( 4-4-3-3/ 12-2 )

- je též autorem první české romance: „Oldřich a Božena“

- překládal, nejvíce z angličtiny, významným překladem je potom „Ztracený ráj“ (J. Milton)

- dále oživoval zapomenutá slova, vypůjčoval si některá z jiných slovanských jazyků a vytvářel svoje vlastní

„neologismy“ (až 1000 slov)

„Slovesnost“

- roku 1816 bylo poprvé povoleno vyučování českého jazyka a literatury na gymnáziích, byla proto potřeba

vytvořit učebnice

- je to zároveň učebnice českého jazyka + české literatury + čítanka

- psaná německy

„ Historie literatury české “

- větší než u Dobrovského, je zde více autorů i děl, až 1500 autorů

„Zápisky“

- byly na vyžádání Jungmanna vydány až 20 let po jeho smrti

- jedná se částečně o autobiografii a útržkovité vzpomínky

- v té době se toto dílo stalo literární senzací