11. Osvícenský absolutismus za vlády Marie Terezie a Josefa II

11. Osvícenský absolutismus za vlády Marie Terezie a Josefa II

Osvícenství – filozofický směr 17. a 18. století, intelektuální hnutí, životní postoj. Odmítavě reaguje
na barokní zbožnost a proti ní staví: racionalismus, logiku a humanismus. Vytvořilo vlastní etické a
estetické hodnoty, dodnes se dochovalo v otázkách lidských práv a svobod, demokracie a pokroku.

Osvícenský absolutismus - forma vlády, která se nejčastěji objevovala v Evropě v 18. století.
Absolutní monarcha prosazuje ve své zemi politické a společenské reformy tzv. revoluce shora.
Tento způsob vlády existoval v zemích, které nepřešly na konstituční monarchii. Nejvíce se projevil
v Rakousku (za vlády Marie Terezie, Josef II.), ale také v Rusku (Kateřina Veliká) a v Prusku
(Fridrich II.). Osvícenský absolutismus stál na ideálech osvícenství.

Císař Karel VI. vydává dne 19.dubna 1713 dokument pragmatickou sankci, v této sankci byla
ustanovena nedělitelnost habsburských držav a v případě vymření mužské linie Habsburků
nástupnictví linie ženské. V roce 1740 Karel VI. umírá a na jeho místo nastupuje jeho dcera Marie
Terezie.

Marie Terezie - 1717 – 1780, arcivévodkyně rakouská 1740 - 1780

Nastupuje na rakouský trůn 20.října 1740, avšak její začátky nebyly vůbec jednoduché, protože
nebyla jediná, kdo měl na habsburský trůn zálusk. S nároky na části monarchie vystoupilo hned
několik kandidátů. Největším oponentem Marie Terezie byl pruský král Fridrich II., společně vedli
Války o rakouské dědictví (1740 – 1748). Proti Rakousku se v roce 1741 spojili – Prusko, Francie,
Španělsko, Bavorsko a Sasko – jejich hlavním cílem bylo udělat z Rakouska slabý stát a získat co
nejvíce území. Z počátku byla jediným podporovatelem Rakouska Anglie (Rakousko bylo velice
zaostalé (např v armádě) a Anglie byla schopna zajistit jen finanční pomoc). 1741 Marie Terezie
zajišťuje vojenskou podporu Uher a je korunována uherskou královnou. V roce 1743 se nechává
korunovat i českou královnou. Během válek byl několikrát sjednán mír, který byl následně poté
někým přerušen. Války ukončuje až spojenectví s Ruskem, kde vládkyně Alžběta I. měla stejnou
nechuť k Prusku jako Marie Terezie. Roku 1748 Anglie s Francií postavili Marii Terezii před
hotovou věc a ta byla donucena k souhlasu s předběžnýma později i konečným mírem. Podepsáním
této dohody přišla jen o menší území Rakouska, ale stále se nehodlala smířit se strátou Slezska
(přebráno Pruskem).

V 50. letech vtoupila rakouská monarchie do nové sedmileté války (1756). Tento konflikt byl
vyvolán vpádem Pruska do Čech. Rakousko se spojilo společně s Francií a Anglie se spojila s
Pruskem. Díky brilantním rakouským vojevůdcům se podaří Prusy z 4eských zemí vyhnat. V druhé
fázy války, která už se odehrává mimo Čechy, jsou původní pruské prohry zvráceny díky Petru III.,
který je velkým podporovatelem Friedricha II.. Díky podpoře Rusů nakonec Prusové získávají
Slezsko. Marie Terezie se tuto ztrátu snažila vykompenzovat územními zisky v Haliči, na
Krakovsku a Sudoměřsku, neúspěšně se pokusila k Rakousku připojit i Bavorsko.