12. Velká francouzská revoluce a napoleonské války

12. Velká francouzská revoluce a napoleonské války

VFR
V 16. – 18. století západní Evropa prošla mnoha změnami. Mezi ně patřila například
reformace, různé ekonomické změny, propojení ekonomiky Evropy se zámořím, nové
poznatky védy. Osvícenství se stalo ideovou přípravou revoluce. Navzdory všem těmto
změnám se politická situace nezměnila a byla zachována absolutistická (neomezená) vláda
krále. Největší evropskou mocností té doby byla Francie. I tam však vládl absolutistický král.
Francouzská společnost byla stále rozdělena na tři stavy (trojí lid). První dva stavy,
duchovenstvo a šlechta, mají velký majetek a nemusí platit daně. Ostatní musí platit daně +
desátek a robotují.

V druhé polovině 18. stol. ve Francii vládne Ludvík XVI. (v letech 1774–1792). Ekonomická
situace se zhoršuje a zvyšuje se státní zadluženost. Zvýší se daně, ale ekonomika se stále
zhoršuje. Za to může např. nákladný způsob života u dvora, ale rozvoj brzdí i cechovní
monopoly a vnitřní cla. Dochází k úpadku absolutismu, jelikož se hroutí i dosavadní opory
panovníka (armáda, úředníci, církev). Nastává všeobecná nespokojenost. Objevuje se snaha o
reformy, které mají pomoci krizi odvrátit. Ty však můžou schválit pouze generální stavy.
V květnu 1789 král svolal setkání generálních stavů do Versailles, kde se má jednat vymyslet
řešení této situace. Objevily se však spory o způsobu hlasování. První dva stavy chtějí
hlasování podle stavů. Třetí stav však chce hlasování podle hlav, jelikož by tak získal většinu
hlasů. V červnu 1789 si třetí stav vytvořil Národní shromáždění, do kterého se přidala i část
šlechty a duchovenstva. 9. července se z něho stalo Ústavodárné národní shromáždění. Které
chtělo přijmout ústavu a ukončit absolutismus. Ludvík sice ustoupil, ale tajně do okolí
Versailles a také do Paříže poslal vojsko.

Na protest Pařížané vtrhli do královské zbrojnice a ozbrojeni 14. července 1789 útočí na
Bastilu (věznice politických vězňů – symbol absolutismu). Po 4 hodinách ji dobývají. Tato
výhra měla obrovský význam pro psychiku lidí. Tento den je označován za počátek revoluce.
Král je nucen odvolat vojsko. Docházelo k pronásledování a vypalování obydlí feudálů.
V průběhu srpna se ruší feudalismus, daňová privilegia prvního a druhého stavu, robota, práva
vrchnosti vůči poddaným a je zajištěna rovnost před zákonem. 26. srpna byla přijata
Deklarace práv člověka a občana, která zaručovala rovnost občanů, svobodu slova a právo
na vlastnictví. Poprvé v historii prosazovala zásadu, že lid je zdrojem veškeré moci. Král byl
nucen přesídlit do Paříže a deklaraci podepsat. V roce 1791 se Ludvík XVI. Pokusil o útěk. U
hranic ho však poznali o dopravili zpět do Paříže. V září roku 1791 byla ústava přijata a
Francie se tak stala konstituční monarchií. Moc je rozdělena na výkonnou, kterou
představoval král, zákonnou, kterou představovalo Národní shromáždění a soudní moc. Na
politické scéně̌ se objevilo několik politických klubů. Nejdůležitější byli Jakobíni
(radikálové), Cordeliéři a Girondisté (liberálové). Vůdcem Jakobínů byl Maximilien
Robespierre. Jakobíni se nazývali podle kostela, ve kterém se společně̌ scházeli. Vůdci
Cordeliérů byli Jean Paul Marat a Georges Danton. Cordeliéři vydávali noviny nazvané
Přítel lidu. Mezi Girondisty patřili obchodníci, finančníci a průmyslníci. Tyto politické kluby
spolu soupeřily o moc v Národním shromáždění.