12. Velká francouzská revoluce a napoleonské války

Ostatní národy se obávají revolučních myšlenek a chtějí francouzské hnutí potlačit. Francie
deklaruje válku, na kterou ale není připravena, a navíc má i vnitřní rozpory mezi republikány

a přívrženci monarchie. Jsou povolávání dobrovolníci, ale k významným bojům nedojde.
V srpnu 1792 je král zatčen a jsou uspořádány nové volby, v nichž vítězí přívrženci republiky.
22. 9. 1792 – vyhlášení republiky. Byl zaveden revoluční kalendář; všeobecné hlasovací
právo a zvolen nový zákonodárný sbor, konvent. V něm měly zastoupení 3 hlavní strany, a to
Girondisté, Lemarais a Jakobíni. Vyšlo také najevo, že král z vězení podněcuje ostatní státy k
útoku na Francie. Proto konvent nejtěsnější většinou jednoho hlasu rozhodl o jeho popravě,
která se konala 21. ledna 1793. To zbytek Evropy šokovalo. Buduje se první protifrancouzská
aliance (Rakousko, Anglie, Španělsko, později i Rusko).

V červnu 1793 byli Girondisté svrženi povstáním. Bylo zatčeno a popraveno 29
nejvýznamnějších představitelů Girondistu. V letech 1793–1794 vládli Jakobíni. Období
jejich vlády se nazývá Jakobínská diktatura. Během tohoto období bylo popraveno až 30 000
(údaje o popravách se nedochovaly). Je zavedena všeobecná branná povinnost. Jakobíni
vytvářejí silnou ústřední vládu, centralizují moc, zavádějí výbory a komise. Robespierrova
vláda však byla krutá a radikální. V říjnu 1793 byla popravena královna Marie Antoinetta.
Jakobíni řešili problémy jen vystupňováním revolučního teroru. Snažili se posílit svoji vládu a
odstranit opozici. Robespierre se snažil zavést „novou republikánskou morálku“, což̌
souviselo se zaváděním kultu nejvyšší bytosti (celorepublikové náboženství). Tím si
znepřátelil i věřící. V konventu nastaly spory o moc, odpor proti Jakobínům stále vzrůstá. Na
počátku července 1794 se v konventu sjednotila opozice a dala Robespierra zatknout. Ten byl
popraven. S terorem byl spjat i Jean Paul Marat (člen Cordeliérů, bratr Ludvíka XVI.), který
se podílel na vraždění girondistů a v konventu hlasoval pro smrt svého bratra. V roce 1793 byl
zavražděn.

K moci se dostává umírněné měšťanstvo. Je zakázán kult Jakobínů. Bohatí měšťané však
začínají žít okázalým způsobem života, ale život nejchudších je stále stejně mizerný. Volební
právo získávají pouze bohatí. Zároveň pokračovalo dobývání dalšího území. 9. listopadu 1799
učinil převrat Napoleon Bonaparte; spojil se se svými občanskými spojenci a získal úplnou
moc. Vládl 15 let – nejprve jako první konzul, pak jako konzul na doživotí, nakonec jako
císař. Napoleonův převrat znamená konec Velké Francouzské revoluce.

Napoleonské války
Napoleon I. Bonaparte (1769–1821) nastoupil v roce 1785 do francouzské armády jako
dělostřelecký důstojník. Ve věku pouhých 24 let získal hodnost brigádního generála.
1795 odvrátil povstání proti republikánské vládě a byl jmenován vojenským guvernérem
Paříže. Roku 1799 stává prvním ze tří konzulů. Roku 1802 se Napoleon stává konzulem na
doživotí, byla přijata nová ústava – Francie je formálně̌ republikou, je posílena centralizace
státní moci, zrušena volená samospráva, do čela departementů jsou jmenováni úředníci. Cílem
Napoleona bylo ukončit válku, ve které se Francie ocitla. Využil vystoupení Rusů z
protifrancouzské koalice. Roku 1800 Napoleon porazil Rakušany u Marenga a dalším tažením
ohrožoval Vídeň. To vedlo k podepsání míru s Rakouskem. Roku 1802 byl uzavřen mír s
Anglií; ta uznala Francouzskou republiku, ale rozpory trvaly.