12. Velká francouzská revoluce a napoleonské války

Napoleon se snažil upevnit také vnitřní poměry. Roku 1801 byl podepsán konkordát s
papežem (náboženský smír), došlo k obnovení vlivu katolické církve, ale církev byla
podřízena státu, církevní hodnostáři museli přísahat věrnost státu. Roku 1804 byl vydán Code
civil (občanský zákoník), který byl vzorem pro Evropu; potvrzoval zrušení feudálních

závazků, stanovoval nedotknutelnost soukromého vlastnictví, zrušení šlechtických titulů a
majetkové změny. Téhož roku byl Napoleon korunován císařem.

Napoleon vedl dobyvačné války: prokázal své vynikající vůdcovské schopnosti. Roku 1805
zvítězil v bitvě tří císařů u Slavkova – Alexandr I. (ruský), František II. (rakouský) a
Napoleon (francouzský). Téhož̌ roku bylo však francouzské loďstvo poraženo v bitvě u
Trafalgaru. Admirál Nelson tak zajistil Anglii nadvládu nad mořem. Napoleon se snažil
vyčerpat Anglické hospodářství. V roce 1806 obsadil Napoleon německé státy a rozpustil
Svatou říši římskou (962–1806). Na jejím místě vzniká Rýnský spolek (spojení jižních a
západních německých států). Napoleon se snažil oddělit Anglii od Evropských trhů, blokoval
evropské přístavy, nutil dobyté a závislé země̌ k odmítání obchodů s Anglií, podporoval
pronikání francouzského zboží na Evropský trh, povzbudil kontinentální výrobu. Začala též
válka Napoleona s Ruskem. Roku 1810 již hegemonie Francie zahrnovala téměř celou Evropu
(Turecko, Dánsko, Švédsko). Na dobyté trůny evropských zemí dosazoval členy své rodiny.
V této době byl Napoleon na vrcholu své kariéry.

V červnu 1812 velká armáda (až 500 000 vojáků) začala tažení do Ruska, protože to porušilo
blokádu a uvalilo cla na francouzské zboží. Napoleon se snažil dobýt Rusko a proniknout do
Indie, čímž by pokořil Anglii. Ruská armáda vedená maršálem Michailem Kutuzovem však
začala ustupovat do vnitrozemí. Napoleon po oboustranně krvavé a nerozhodné bitvě u
Borodina vstoupil do Moskvy. Tam čekal na uzavření míru (od cara), tak se však nestalo a car
nechal Moskvu vypálit. Napoleon se rozhodl ustoupil a ruská armáda ho nutila jít po stejných
cestách po kterých přišel (ty byly už vydrancované). Navíc tam panovala „ruská zima“,
neměli dostatek jídla. V listopadu 1812 Kutuzov učinil na Napoleona poslední útok (na řece
Berizině), z velké armády zbylo méně než 40 000 vojáků. Roku 1813 byl Napoleon poražen v
bitvě̌ u Lipska (Rakouskem, Pruskem a Ruskem, „bitva národů“).

V březnu 1814 Napoleon odstoupil, byl zajat a odvezen na ostrov Elbu, byl mu ponechán titul
císaře a důchod 2 miliony franků ročně̌. Vítězné mocnosti restaurovaly Bourbony – obnovily
bourbonskou dynastii (Ludvík XVIII. – bratr Ludvíka XVI.). Ten podepsal v květnu 1814
mírovou smlouvu s Evropou (1. pařížský mír) – Francie byla vrácena do předrevolučních
hranic. Ludvík XVIII. potvrdil nové revoluční rozdělení majetku i Napoleonův zákoník, vydal
ústavní chartu. Napoleon věděl, že ho stále spousta lidí podporuje a když zjistil, že se Francie
vrací k předrevoluční vládě, rozhodl se jednat. V březnu roku 1815 Napoleon s dvoutisícovým
vojskem vstoupil do Francie, cestou do Paříže se jeho armáda značně rozrostla. Vojáci i prostí
lidé k němu dobrovolně přebíhali. Ludvík uprchl do Belgie. Napoleon prohlásil že byl znovu
povolán „jednomyslným přáním národa“. Údajně se chopil vlády bez jediného výstřelu a vládl
100 dní. Spojenci se mezitím sešli ve Vídni a označili Napoleona za nepřítele; ten zatím ve
Francii zavedl liberálnější režim s většími osobními svobodami („stodenní císařství“). V
červnu 1815 byl však poražen spojeneckými pruskými silami pod vedením gen. Gebharda
Blüchera a britskými silami pod velením Wellingtona u Waterloo. Napoleon odstoupil a byl
odvezen na ostrov sv. Heleny (v jižním Atlantiku), kde roku 1821 zemřel. V roce 1815 byl
uzavřen nový mír s Francií, ta byla nyní zatížena reparacemi