15._Ceske_narodni_obrozeni,_revolucni_rok_1848

15. České národní obrození, revoluční rok 1848

• Závěr 17.st. – čeština užívána pouze venkovským obyvatelstvem a nižšími vrstvami ve městech centrální části Čech – čeština na ústupu v úředním, společenském styku i v kultuře, to vede ke stagnaci a úpadku jazyka

• Postavení českých zemí v rakouské říši:

  • Špatné!

  • Minimální politická práva

  • Germanizace

  • Cizí kultura

  • Ekonomický útlak

• 80.léta 18.st. – 1848 – doba národního obrození

• =proces, jehož cílem je vrátit obyvatelstvu český jazyk, kulturu a politická práva. Probíhal v oblasti kultury, jazyka, ekonomiky, sociologie i politiky. Probíhá v době nástupu a formování kapitalistické společnosti a je podmíněný, vyvolaný rozvojem hospodářství, neprobíhalo jen u nás

• Předpoklady pro NO vytvořily: osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II. (patent o zrušení nevolnictví – česky mluvící lidé přicházeli do měst), francouzská revoluce, napoleonské války (informace o revoluci od vojíků), průmyslová revoluce

• Specifický rys českého NO – do tohoto procesu se postupně zapojily všechny vrstvy české společnosti – vzdělanci z měšťanského prostředí, šlechta, měšťané, obyčejní lidé

• Aktivity buditelů zaměřeny na český jazyk, ale také na historii, vědecké, společenské a v závěru NO i na politické cíle

• Úkoly buditelů v oblasti ČJ – modernizovat jazyk v oblasti slovní zásoby i gramatiky, kodifikovat jeho pravidla, překládat do ČJ z cizích literatur, vytvářet vlastní literární díla na evropské úrovni, vytvořit českou odbornou terminologii a zasadit se o navrácení ČJ do škol a úřadů

• K pozdvižení národního sebevědomí mělo pomoci probuzení zájmu o českou historii

  • Tu bylo potřeba nastudovat, sepsat a připomenout (jak? Divadla, přednášky, časopisy, noviny, knihy, muzea, školy)

  • Zakládají se první muzea

    • Nejstarší v Opavě

    • Vlastenecké v Praze 1818

• 1. fáze: defenzivní – 70. léta, 18. století – počátek 19. století

  • Osvícenecké a klasicistní období

  • Zaměření:

    • úsilí o obnovu českého jazyka a jeho povznesení na úroveň současných potřeb

    • rozvoj jazykovědy (studium historické češtiny, vytvoření základů moderního českého jazyka, vznik vědecké slavistiky)

    • vrácení českého jazyka do škol

    • studium dějin literatury

    • rozvoj dějepisectví (ověřovali si pravdivost historie)

  • Josef Dobrovský

    • Zakladatel slavistiky (věda zabývající se jazykem, historií a kulturou slovanských národů)

    • Autor 1. učebnice spisovného ČJ

    • Sepsal: Mluvnice českého jazyka, Dějiny českého národa, německo-český slovník

  • František Martin Pelcl

    • 1. profesor ČJ a české kultury na UK

    • Jazykovědec a historik

  • Václav Matěj Kramerius

    • Rozšiřoval ČJ mezi nižší vrstvy

    • Vydal 1. české noviny = Císařsko-královské vlastenecké noviny

    • Nakladatelství Česká expedice

    • Cílem novin i nakladatelství - informovat a vzdělávat, popřípadě zvýšit znalost českého jazyka na venkově