15. České země a Evropa v 2. polovině 19. století

stran (př.Labour Party), koloniální velmoc – Indie, Barma, Thajsko, Afghánistán,Některé kolonie získaly
statut dominia = větší volnost (Irsko, Kanada, Austrálie, Nový Zéland).

2) České země v 2. pol. 19. stol.

50. a 60. léta - Roku 1851 vešly v platnost 3 silvestrovské patenty, základní kámen pro následující období
neoabsolutismu (Bachův absolutismus – ministrem vnitra byl Alexandr Bach). Patenty ale na druhou stranu
potvrzovaly zrušení poddanství a roboty, zaručovaly ochranu státem uznaným náboženským vyznáním
(konfesím) a zaručovaly i některá základní občanská práva. Kromě toho položily základ i nové územní
organizaci státní správy. Tvůrcem neoabsolutismu však nebyl jen Bach, ale také císař František Josef I. a
Felix Schwarzenberg. Již v srpnu 1851 byli ministři včetně Felixe Schwarzenberga podřízeni přímo
panovníkovi. Dochází k masivní industrializaci, monoho bohytých dává finance do modernizace velkostatků
a vznikají i reformy na podporu ekonomiky. V 50. letech vzniká řada továren a nastal rozvoj hospodářství,
vrcholem hospodářského rozvoje Čech a Moravy bylo dokončení souvislé železniční sítě v 60. letech,
rozvoji českého hospodářství pomáhá Živnobanka od 60 let v 60. letech zaveden správní systém obcí, okresů
a krajů, který platil ve 20 stol. Po porážce Bachova absolutismu císař vydal Říjnový diplom(1860), zavázal
se v něm, že bude vydávat zákony spolu s parlamentem – Říšská rada, zemské sněmy získaly zákonodárnou
moc ve věcech týkajících se jednotlivých zemí v Rakouské monarchii. Došlo k uvolnění národního a
politického života v Rakousku, německé armády prosazují svoje zájmy, některé výsady získali Maďaři, Češi
byli neúspěšní, proto 1863 odešli z Říšské rady, vyhlásili pasivní rezistenci, odmítli se zúčastnit jednání, v
čele František Ladislav Rieger. Znemožňovalo jim zasahovat do celonárodní politiky, nejvíce negativně se to
projevilo 1867, kdy se jednalo o Rakousko uherském vyrovnání Oživení politického a národního života v 60.
letech: 1861 vzniká první politická strana, Národní strana staročeská, založil ji František Palacký, František
Ladislav Rieger, František Augusti Braun, sdružovala bohaté české podnikatele, měšťany, českou šlechtu,
rozvíjela odkaz revoluce 1848. Vznikají spolky, Sokol, Hlahol... Rakousko – uherské vyrovnání 1866
prohrálo Rakousko v Prusko – rakouské válce ( rozhodující byla bitva u Sadové poblíž Hradce Králové) toho
využili maďarští politici 1867 vzniklo Rakousko – uherská monarchie, dualistický stát, společný panovník,
finance, armáda, zahraniční politika. Rakouská monarchie rozdělena na Předlitavsko (Rakousko, české země,
Halič) a Zalitavsko (historické uherské země) Roku 1867 v prosinci schválila Říšská rada prosincovou
ústavu pro Předlitavsko (pro Uhry platila ústava z roku 1848) potvrzovala rozdělení Rakouska Uherska a
označení. Monarchie obsahovala občanská práva, rovnost občanů před zákonem, osobní svobodu, volnost
stěhování, svobodu volby povolání... České země v 60. a 90. letech - na protest proti Rakousko uherskému
vyrovnání probíhaly akce: - cesta českých poslanců do Ruska a Francie (hledají bez úspěchu podporu) -
všechny akce zdůrazňovaly nároky českého národa na státoprávní uspořádání. V následujících letch zažívala
česká politika neúspěchy. Aktivní drobečková politika: 1879 vstoupili mladočeši a staročeši do Říšské rady,
zasloužil se o to Eduard Taafe, od konce 70. až do počátku 80. let byl ministerským předsedou rakouské
vlády, uklidňoval spory, dělal prostředníka, nejúspěšnější rakouský politik. Mladočeši a staročeši zahájili v
říšské radě aktivní drobečkovou politiku, rozhodným způsobem podporují vládu, prosazují drobné dílčí
cíle, ale věří, že prosazováním těchto cílů povede ve svém souhrnu k uznání celého státního práva Následky:
Stremayerova jazyková nařízení: počátkem 60. let podle nich úřady v Čechách a na Moravě odpovídaly na
německé podání německy a na české česky, rozdělení Karlo- Ferdinandovy univerzity na českou a
německou. Diferenciace: do 80. let 19. stol. vystupují politici téměř jednotně, od 90. let vznikají různé
strany s různými postoji vůči rakouské politice, v Národní straně vzniká třetí směr, realisté, založil ho
T.G.M. a Karel Kramář, chtěli přebudovat Rakousko ne státoprávně, ale hospodářsko – sociálně. 1890-
Punktace- Rozdělení země podle jazyka Pohraničí nemuseli znát češtinu, jenom německy Vnitřní- Na
úřadech čeština i němčina. V letech 1890 – 1891, došlo k pádu staročeské strany, v souvislosti s uplatněním
drobečkové politiky. 1891 ve volbách do říšské rady, zvítězili Mladočeši, Staročeská strana se rozpadla od
roku 1878. Existovala Československá sociálně – demokratická strana, byla součástí celo-rakouské
organizace, založil ji Josef Boleslav Pecka a Ladislav Zápotocký, kolem 80. let přijala Marxistický program,
zdůrazňovali třídní přístup k politice, nezúčastnila se národních bojů.