17. Češi a Slováci v době první světové války, vznik Československa, poslední Habsburkové

Československé legie je označení pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje.
Sami vojáci, kteří vypověděli poslušnost Rakousku-Uhersku, brali tento krok jako součást revoluční
akce s cílem napomoci vzniku samostatného Československa. (Název československé legie vzniká
až po válce, dříve se používalo označení revoluční dobrovolná vojska).
První cizineckou legií byla francouzská, která vzniká 22.8.1914, kdy bylo do francouzské armády
včleněno asi 300 českých vojáků z tzv. roty „Nazdar.“ (tradiční sokolský pozdrav). To se událo za
pomocí dobrých vztahů Čechů a Francouzů a také za pomoci vlivného pozdějšího zakladatele
Českoslovesnkého státu Milana Rastislava Štefánika.
Ruské legie vznikly rovněž z československých usedlíků v Rusku. Ruské legie se značně rozrůstaly
a po triumfu u Zborova bylo dovoleno Čechoslovákům založit vlastní armádní sbor nepodléhající
ruským vojenským pravidlům. V roce 1917 v Rusku zuří občanská válka, Čechoslováci se snaží být
neutrální, ale nakonec se spíše přiklání na stranu cara a ne k Rudé armádě. Později za komunismu
legie shazovány nebo označovány za neuvědomělé a nebo za podporovatele komunismu. Také kvůli
jejich odklonu od bolševiků, nebylo legiím umožněno vrátit se do Evropy západní cestou. Proto se
Čechoslováci vydali přes transsibiřskou magistrálu, kde obsadili tisíce km země, zmocnili se
ruského pokladu a transportovali veškeré legie do Vladivostoku, odkud se vydali přes Ameriku do
Evropy. Mnozí vojáci se tak domů vrátili až několik let po válce.
V Itálii byla rovněž vytvořena malá jednotka legií z válečnách zajatců za pomoci gen. Štefánika.
Podobné uskupení existovalo i v Srbsku.

Později jejich vojenské úspěchy sehrály při jednání o vznik Československa důležitou roli.
Došlo ale i k monoha ztrátám a Češi museli často bojovat proti Čechům na rakouské straně. Celkem
bojovalo v čs. Legiích asi 89 000 mužů ( 60 000 Rusko, 9000 Francie, 19 000 Itálie), za války padlo
asi 5,5 tisíce legionářů. České vojenské ztráty za 1. světové války tak činí okolo 140 000 mužů.

Vůdčí osobností českého zahraničního odboje se stal Tomáš Garrigue Masaryk. Z počátku nebyly
ani myšlenky na samostatný stát, ale spíše jen na posílení, během války se úmysli mění a Masaryk
chce očekávanou porážku R-U využít k jeho rozbití. Masaryk se snaží své myšlenky propagovat
mezi čelními představiteli Dohody. Duben 1915 prezentuje britskému ministerstvu zahraničí své
memorandum Independent Bohemia, svůj program označuje (nepravdivě) za postoj všech českých
politických tran kromě klerikálů.
V průběhu roku 1915 doplňuje Masaryka Edvard Beneš a dochází k vytvoření Českého komitétu
zahraničního (první politický orgán čs. zahraničního odboje). V květnu 2016 byl přejmenován na
Československou národní radu. Předsedou tohoto orgánu byl jmenován Masaryk, místopředsedou
Josef Dürich a mezi členy rady patřili i Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik. Za své cíle si rada
stanovila vytvoření akceschopného československého zahraničního vojska, definitivní sjednocení
československého zahraničního odboje a přesvědčení dohodových mocností o správnosti rozbití
Rakousko-Uherska a následném vytvoření československého státu. To se nakonec podařilo díky
diplomatickým aktivitám Masaryka, Štefánika a Beneše a rovněž díky nepřehlédnutelné roli
československého zahraničního vojska. 19. prosince 1917 přichází další krok ke vzniku ČS, kdy
francouzský prezident Raymond Poincaré vydává dekret, v němž povoluje zformování
samostatného československého vojska ve Francii.
Aktivita zahraničního odboje nakonec přinesla své ovoce v létě 1918. Národní radu
československou uznala jako základ příští československé vlády 29. června francouzská vláda,
kterou v srpnu následovala rovněž vlády ve Velké Británii, Itálii a 3. září pak také Spojené státy
americké, které následovaly další země.