17. Češi a Slováci v době první světové války, vznik Československa, poslední Habsburkové

Domácí odboj

Z počátku války se odboj vymezuje spíše jen na odpor k válce. První obětí se stává v listopadu 1914
Slavomír Kratochvl za šíření protiválečných letáků. Mladočeští poslanci Karel Kramář a Alois
Rašín bývají pokládáni za přední osobnosti českého domácího odboje. Karel Kramář je např. velice
ovlivněn myšleenkami panslavismu (idea jednoty slovanských národů).
Po Masarykově odchodu do exilu došlo k zformování domácího odbojového orgánu, který byl
podle sicilské mafie nazván „Maffie“. Tento odbojový orgán se soustředil především na udržování
kontaktu s Masarykovým odbojovým centrem v zahraničí. Vedle zpravodajské činnosti se
představitelé Maffie, mezi něž patřili Edvard Beneš, Karel Kramář, Alois Rašín, Josef Scheiner či
Přemysl Šámal, zabývali konspirační činností a připravovali se na politický převrat a převzetí moci.
Na Slovensku, kde chybělo přirozené městské centrum, se domácí odboj tříštil na vícero
samostatných skupin. Sídlem Slovenské národní rady byl Turčianský Sv. Martin. Zřejmě
nejvýznamnějším centrem slovenského odboje v monarchii se stala Vídeň, kde tajně působili
Kornel Stodola a Milan Hodža, kteří udržovali spojení s českými poslanci a se členy Maffie.
Domácí odboj zažívá pár těžkých ran, jedna přichází na jaře roku 1915 a to vlna zatýkání (v květnu
zatčen i Kramář). V procesu, který trval do července 1916 byli společně s Aloisem Rašínem a
dalšími odsouzeni za velezradu a odsouzeni k trestu smrti, ten však nebyl vykonán, protože nový
císař (1916 Karel I.) vyhlásil amnestii.
Výrazně se situace v českém a slovenském prostředí vyostřila teprve na konci války, kdy krach
rakousko-uherského hospodářství a obrovské zásobovací potíže zradikalizovaly českou a
slovenskou společnost. V zemi se začaly množit hladové demonstrace. Během srážky
nespokojených dělníků s vojskem 1917 bylo usmrceno 23 lidí. Kromě skončení války se oba národy
začínají hlásit i o svá politická práva.
Na zasedání Říšské rady je přednesen projev, kde je pronesen požadavek o vytvoření společného
státu Čechů a Slováků.
V zemi panují velice uvolněné poměry (vláda Karla I.), čeští politici 6. ledna 1918 vydávají
Tříkrálovou deklaraci, v níž požadovali pro Čechy a Slováky autonomii a spojení v jeden státní
celek. Začínají přibývat demonstrace a stávky.
13. července 1918 vzniká Národní výbor československý, který se stal vrcholným orgánem
odboje, jeho úkolem byla příprava převzetí státní moci a vypracování zákonů nového státu.

Proč ne jen samostatné Česko?

Vznik Československa ze sešituuu

Češi už delší dobu touží po samostatnosti, pocit křivdy v roce1867 se Uhry (Maďarsko) dostávají
do výsadního postavení, české země chtějí totéž. Není myšlenka na samosttný stát, spíše na větší
autonomii v rámci R-U. Postupem času se ukazovalo, že R-U není schopné řešit situace, kdy má ve
státě mnoho národností a tento problém se ještě více projevuje po vypuknutí 1SV.
Vydávají se i protirakouské manifesty, za které hrozí trest smrti.
Roku 1916 nastupuje k moci Karel I., změna v monarchii – šance na změnu – nový císař šanci
nedostal. Nevole veřejnosti (stávky, protesty, veřejná vystoupení proti monarchii), vyzívání k
obraně zájmů českého národa.