17. Češi a Slováci v době první světové války, vznik Československa, poslední Habsburkové

17. Češi a Slováci v době první světové války, vznik
Československa, poslední Habsburkové

1. světová válka – 1914 – 1918

Pro čechoslováky začíná válka ve stejný den, jako pro zbytek Rakouska-Uherska a to 28.července
1914 atentátem v Sarajevu na následovníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a
vydáním manifestu Mým národům. Byla zahájena mobilizace, Češi však vstupovali do války s
nechutí, protože byli nuceni boje proti Slovanům.
Již 25.července 1914 vychází císařské nařízení, které ruší základní ústavní práva (osobní svoboda,
ochrana domácnosti, listovní tajemství, svoboda shromažďování, svoboda tisku a projevu), soudy
jsou povětšinou vojenské, delší pracovní doba, zřízen válečný dohlédací ústav (klid uvnitř země, boj
proti špionáži, cenzura tisku).
Česká politika se odmlčela, občanská práva a svobody byly omezeny. Naopak se aktivizovala česká
kultura (básníci i novináři promlouvali k lidem, vyjadřovali jejich pocity a naděje). Hospodářství
přešlo na válečnou výrobu, zaveden přídělový systém (lidé trpěli nedostatkem potravin, kvetl černý
trh, publicistika podléhala cenzuře, radikální politikové byli perzekvováni, zatýkáni a vězněni.

Za rakouskou armádu bojovalo asi 1,4 milionů Čechů, příčemž jich v ní padlo asi 140 000. Češi
bojovali v rakouské armádě na několika frontách:
- balkánské (jižní)
- východní
- jihozápadní (italské)

První boje začaly na balkánské (jižní) frontě. Zde bylo jejich úkolem zabránit vpád srbů do jižních
Uher. Přestože měla rakouská armáda výhodu, boje byly velmi vyrovnané, Srbové totiž uměly
dobře využívat terén ke své obraně (převážně dobře hajiitelné řeky).

Další jednotky pak bojovaly na východní frontě proti Rusům. Zde se zase projevila početní převaha
ruského vojska a i s pomocí od Německa docházelo ke značným lidským ztrátám na rakouské
straně. Mnoho Československých vojáků také bylo zajato, část z nich se však po čase přidala na
ruskou stranu a začala tak bojovat na straně Dohody i proti svým krajanům.

Čechové a Slováci rovněž bojovali i na italské (jihozápadní) frontě od roku 1915, kde např. v bitvě
u slovinského Krasu předvedli nejlepší výkony v celé válce. Zde k přebíhání nedocházelo neboť
Češi považovali Italy za zrádce a bojem tak pomyslně chránili své slovanské bratry – Slovince před
nátlakem Italů.

Přestože mnoho vojáků v rakouské armádě bojovalo schopně a udatně příliš pocty se jim nedostalo,
bojovali totiž na špatné straně. Mezi vojáky navíc probíhal vnitřní rozkol, Čechoslováci se chtěli od
německých mocností odtrhnout a založit vlastní svobodné slovanské společenství, proto se mnoho z
nich přidalo k cizineckým legiím v Rusku, Francii či v Británii a bojovali proti Rakousku a
Německu na straně dohody.

Zahraniční odboj