Otázka 20 – Svět na počátku 19. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Otázka 20 – Svět na počátku 19. století
-
Evropa pod vlivem Napoleonských válek, které změnily svět k nepoznání
-
Napoleonské války
Napoleon Bonaparte se vyznamenal jakožto schopný vojevůdce
Vypracoval se až na generála a získal si všeobecnou popularitu mezi lidmi
Roku 1799 provedl vojenský převrat – konec Francouzské revoluce
Ustanovil triumvirát, který on sám rozpustil a ustanovil se prvním konzulem
Podařilo se mu odvézt pozornost od vnitřních problému
Roku 1802 vyhrál Válku 2. koalice (1798-1802), kde porazil VB, Rusko a Habsburky
Prosazoval politiku: chudým co potřebují, bohatým, co chtějí
Roku 1804 si nechal odhlasovat více pravomocí, které získal
2. prosince 1804 byl Napoleon korunován císařem v pařížském chrámu Notre-Dame
Ještě v roce 1798 Francie obsadila Švýcarsko, Řím (papežský stát) a Piemont
V této době probíhala válka Francie s Velkou Británií a Napoleon plánoval invazi
Mezitím, v roce 1805, vypukla Válka 3. koalice (Rakousko, Rusko, VB, Švédsko)
Tato koalice vznikla jako reakce na Napoleonovo korunování císařem
21. října 1805 prohrála Francie v námořní bitvě u Trafalgaru (vyhrál gen. Nelson)
Napoleon se svou armádou táhl na Rakousko, zatlačoval Rusy zpět a dobyl většinu jižní Moravy (obsadil Brno a Výškov) a usadil se nedaleko Slavkova
Zde došlo 2. prosince 1805 k bitvě u Slavkova (známé také jako „bitvě tří císařů“)
V ní Napoleon, ač v početní nevýhodě, dosáhl svého nejslavnějšího vítězství
Napoleonova vojenská taktika: moment překvapení, rychlost, věrnost vojska
V roce 1806 dobyla Francie Neapolské království – definitivní konec 3. koalice
V této době podporovalo Napoleona Dánsko a Španělsko
Proto se roku 1806 pokusila Velká Británie dobýt La Platu (dnešní Argentinu)
Tato válka měla 2 fáze, Britové však byli vždy poraženi
Roku 1806 Napoleon rozpustil Svatou říši Římskou a založil Rýnský spolek
Ještě ten samý rok začala Válka 4. koalice (Prusko, Rusko, Velká Británie)
V ní Francie jednoduše porazila Prusko (Prusko mělo zastaralou armádu)
Dále se Francouzi posouvali na východ, kde pomocí kavalerie (vedené generálem Muratem) porazili Rusy v bitvě u Friedlandu (14. 6. 1807)
Rusko se po prohře stalo dobrým spojencem Francie
Ještě v roce 1807 pomohl Napoleon založit Varšavské knížectví
Napoleon dal vyhlásit námořní blokádu, s níž chtěl oslabit Velkou Británii
Portugalsko však námořní blokádu nerespektovalo
Roku 1808 vyslal Napoleon vojsko na Pyrenejský poloostrov
Sesadil krále Španělska a na trůn posadil svého bratra, Josefa (krále Neapolského)
V roce 1808 se Britové vylodili v Portugalsku a začala ofenzíva
Španělé však nepodporovali francouzskou nadvládu kvůli potlačování církve
Španělé se uchýlili k partizánskému způsobu boje, na nějž nebyli Francouzi připraveni
Neúspěchy ve Španělsku oslabily Napoleonovo postavení v Evropě
Rakousko se přidalo k 5. alianci, která byla poražena během 4 měsíců (dub-srp 1809)
Ve Švédsku mezitím svrhli krále a králem se stal maršál Bernadotte (král Karl Johan)
Roku 1810 se Napoleon oženil s Marií Louisou, rakouskou arcivévodkyní
Rusko se mezitím nacházelo v ekonomicky špatné situaci kvůli blokádě
Proto car Alexandr porušil blokádu a začal obchodovat s Brity
Roku 1812 zahájil Napoleon Invazi do Ruska (přes 600 000 mužů)
Rusové se uchýlil k taktice spálené země, car na poslední chvíli odjel z Moskvy
Napoleon, i přes ohromné ztráty, dobyl Moskvu, kterou Rusové předtím zapálili
Napoleon byl donucen se vrátit zpět, přičemž přišel o 80 % své Grande Armée
Během jeho tažení vznikla 6. koalice, která porazila Napoleona v bitvě u Lipska
30. března 1814 byla dobyta Paříž, koalice vyhrála a Napoleon byl poslán na Elbu
Z ní Napoleon utíká 1. března 1815 a formuje armádu
S ní se utkal s 7. koalicí v bitvě u Waterloo (18. června 1815)
V ní byl Napoleon definitivně poražen a poslán na ostrov Sv. Helena
Tam umírá 5. května 1821 za záhadných okolností (nejspíše otrava arzenikem)
-
Reakce na Napoleonské války mimo Evropu
Británie se kvůli námořní blokádě zaměřila na zámořský obchod
Stala se z ní definitivně největší námořní velmoc – základ budoucích kolonií
USA získají nová území (Louisiana, Florida, později i další území od Mexika)
V roce 1791 vypuklo ve francouzské kolonii Saint-Domingue (Haiti) povstání otroků
To skončilo roku 1804 vyhlášením nezávislosti a založení republiky
Po svržení Španělského krále nastala otázka, komu se nyní zodpovídají kolonie v J.A.
Španělské kolonie v Jižní Americe vyhlásily nezávislost – začátek válek za nezávislost
Do čela venezuelského boje se postavil Simón Bolívar (1783–1830)
Ten osvobodil Kolumbii, Venezuelu, Ekvádor, Peru a Bolívii (pojmenována po něm)
Podařilo se mu porazit Španěly a osvobodit větší území, než se podařilo Napoleonovi
Mezi jeho neznámější vítězství patří jeho přechod přes Andy
Založil stát Gran Colombia, který se však kvůli sporům o autonomii brzy rozpadl
Roku 1822 získala Brazílie nezávislost na Portugalsku a vzniká Brazilské císařství
José de San Martin zase osvobodil území Chile, Argentiny a jihu Peru
Mezi lety 1810 a 1821 probíhala Mexická válka za nezávislost, vzniklo císařství
Argentina byla na konci 19. století stejně bohatá jako USA, ostatní země Latinské Ameriky však nebyly tak úspěšné
-
Vídeňský kongres
Vídeňský kongres byl sněm většiny evropských panovníků, který měl za cíl upravit vztahy v ponapoleonské Evropě (někdy se mu také říká tančící kongres, kvůli plesům)
Konal se od 1. října 1814 (po 1. abdikaci Napoleona) do 9. června 1815
Zde bylo poprvé schváleno právo národů na sebeurčení (v praxi téměř neuznáváno)
Hlavní myšlenky kongresu byly restaurace Evropy do původního uspořádání, restaurace vládnoucích rodů a snaha o zabránění revolucím za každou cenu
Rýnský spolek byl přetvořen na Německý spolek, v němž bylo 39 zemí (včetně Česka)
Vznikla Svatá aliance, spojenectví Ruska, Pruska a Rakouska, které mělo dohlížet na udržení klidu v Evropě (hlavní podíl na jejím vytvoření měl kníže Metternich)
Po Napoleonských válkách se v Evropě zakořenil liberalismus a nacionalismus
Dánsku bylo za trest odebráno Norsko, které až do roku 1905 patřilo Švédsku
V první polovině 19. století však došlo v Evropě jen k 2 úspěšným revolucím
-
Řecká osvobozenecká válka
Řecko bylo v 1. polovině 19. století součástí Osmanské říše (předtím Byzantské říše)
Ta byla na začátku 19. století pozadu a neschopna nutných reforem
Proto se jí přezdívalo Nemocný muž na Bosporu
V roce 1814 vznikla organizace Filiki Eteria, která si kladla za cíl osvobodit Řecko
Ta naplánovala začátek revoluce na 25. březen 1821 (dodnes řecký státní svátek)
Akce na severu Řecka byly odhaleny a brzy potlačeny Osmanskými autoritami
Na Peloponésu byla vyhlášena válka, do čela Řeků se postavil známý vojevůdce Theodoros Kolokotronis (1770–1843)
Celé povstání bylo provázeno protiřeckými i protitureckými masakry, z nichž nejhorší byl turecký masakr obyvatel ostrova Chios v roce 1822 (až 90 000 obětí)
Osmanská říše povolala na pomoc vojsko z Egypta, to se v Řecku vylodilo roku 1825
Do konce roku 1826 se Egypťanům podařilo dobýt většinu poloostrova
V roce 1827 se v Řecku vylodila armáda Velké Británie, Ruska a Francie
Vztahy Británie a Francie se v 19. století zlepšily a tyto dva státy se staly jistým protipólem k Svaté Alianci (uznávaly a podporovaly liberální tendence)
Svatá aliance chtěla, aby Osmanská říše zůstala slabým státem
Armáda Řecka a Svaté aliance se utkala s Osmanskou říši v námořní bitvě u Navarina, kde (20. říjen 1827) byla osmanská armáda poražena
Řekové se poté vydali dobýt centrální Řecko, Rusko mezitím napadlo Osmanskou říši
Roku 1829 byla Osmanská říše donucena přijmout Smlouvu z Adrianopole
Ta zaručovala nezávislost Řecka (oficiálně uznána roku 1832)
Na řecký trůn byl dosazen princ Otto z Bavorska
Této války se zúčastnil i anglický spisovatel a básník G. G. Byron
-
Belgická revoluce
Po Napoleonově první porážce bylo území dnešní Belgie předáno k Nizozemí
Důvod byl ten, aby bylo uchován balanc moci evropských států
Králem nově vzniklého Nizozemí se stal Vilém Frederik (z rodu Oranžských)
Vilém však neměl úspěšnou vládu, především si proti sobě poštval francouzsky mluvící obyvatele dnešní Belgie
Povolil katolictví i protestantství, avšak obě církve se musely podřizovat jemu
Navíc zavedl neférovou daňovou reformu (50 % daní z Belgie, jen 30 % investic zpět)
Na jihu Nizozemí se zvedala vlna protestů; lidé žádali změny (těch se nedočkali)
Napětí vyvrcholilo 25. srpna 1830, kdy v Bruselu začala revoluce
Tuto situaci, spolu s Červencovou revolucí ve Francii, řešily evropské mocnosti na Londýnské konferenci (zúčastnění: Rakousko, Británie, Francie, Prusko a Rusko)
Tam byla uznána nezávislost nově vzniklého státu, Belgie
Roku 1831 se králem Belgie stal Leopold I. (1790–1865)
Vilém však nechtěl přijmout tyto podmínky a vyslal na jih svou armádu
Ta byla zahnána zpět po 10 dnech, v roce 1839 Vilém přijal podmínky
Belgie se stala neutrální zemí, které brzy zažila průmyslový pokrok