SSSR po r.1945, Rusko

Roku 1961 vyvolala mezinárodní krizi stavba berlínské zdi, měla zabránit emigraci občanů NDR přes letiště v Západním Berlíně, postavili ji příslušníci sovětské armády umístění na území NDR, roku 1962 pak proběhla karibská krize – jeho protihráčem zde byl J. F. Kennedy.

- období vlády L. Brežněva: Byl to neostalinista, rozhodl o vojenském potlačení Pražského jara 1968 (příchod sovětských jednotek, odstranění reformního Alexandra Dubčeka a dosazení Gustava Husáka), v roce 1979 rozhodl o sovětském vpádu do Afghánistánu, kde měla sovětská armáda udržet u moci prosocialistický režim a pomoci afgánským komunistům vyhrát občanskou válku. Invaze sovětských vojsk do Afghánistánu vyvolala mezinárodní krizi, USA vyhlásily proti SSSR obilní embargo a řada západních států také bojkotovala letní olympijské hry v Moskvě 1980. Brežněvova vláda skončila hlubokou hospodářskou krizí SSSR.

V krátkém období 1982–85 slabí politici Andropov a Černěnko (oba zvolení v pozdním věku) krizi ještě prohloubili.

• období vlády M. Gorbačova: Reformátor – přišel s programem zvaným přestavba (perestrojka), jehož cílem byla demokratizace politického systému, a proto nepotlačoval kritiky socialistického systému. Protože SSSR nestačil se svým slábnoucím hospodářstvím zbrojnímu programu USA, navrhl americkému prezidentovi Reganovi zásadní odzbrojení. Obě země se dohodly na radikálním snížení počtu raket středního doletu a omezení počtu jaderných zbraní. Nebránil samostatné zahraniční politice socialistických států, nakonec umožnil sjednocení Německa a pád komunistických režimů v členských zemích Varšavské smlouvy. Ty postupně vstoupily do EU (ČR a Slovensko r. 2004) a NATO (ČR 1999, Slovensko 2004).

• Samotná Varšavská smlouva byla 1991 rozpuštěna. Gorbačov na Západě obdivován jako demokrat, který svým postojem ukončil studenou válku, v SSSR ve vnitřní politice neúspěšný. Demokratické reformy vedly k oslabení centrální vlády a rozpadu SSSR (1991). Ten je mu v Rusku kladen za vinu.

Nástupnickým státem bývalého SSSR se stalo Rusko, které také zorganizovalo volné spojenectví bývalých svazových republik Sovětského svazu. Vzniklo tak Společenství nezávislých států (SNS). Tři nejrozvinutější bývalé svazové republiky – Litva, Estonsko, Lotyšsko do SNS nevstoupily a nejvíce se sblížily se Západem, od roku 2004 jsou stejně jako ČR členskými zeměmi EU.

období Vladimíra Putina

Za jeho vlády se Rusko vymanilo z 15 let trvající hospodářské krize. Přestože se nepodařilo vyřešit mnoho problémů, které trápí hlavně běžné Rusy, celoruské hospodářství se zbavilo svých chronických problémů, které trápily období vlády Borise Jelcina. Již první rok svého působení v prezidentském křesle nastartoval Putin ruskou ekonomiku tak, že experti mluví o ruském zázraku, tento vzestup ovšem úzce souvisí se stoupajícími cenami plynu a ropy v posledních letech. Jeho éra byla na druhou stranu svázána s některými kritizovanými kroky, hlavně v oblasti omezování osobních svobod, boji proti tzv. oligarchům, kteří se k bohatství a vlivu dostali v 90. letech a nevyjasněným úmrtím. Putinova éra je také spjata i s válkou v Čečensku a Gruzii. Putin udržuje těsné vztahy s pravoslavnou církví; za jeden ze svých úspěchů pokládá akt sjednocení exilové a domácí pravoslavné církve v r.2007. V druhém období (od 2012 snaha obnovit vliv v některých zemích bývalého SSSR – anexe ukrajinského Krymu a napadení Ukrajiny.)