JULSKO KLAUDIJSKÁ DYNASTIE

JULSKO KLAUDIJSKÁ DYNASTIE

Julsko Klaudijská dynastie byla římská císařská dynastie založená Augustem nebo-li Octavianem.

Octavián (27. př. n. l. - 14. n. l.) byl adoptivní syn Caesara. Byl vrchním velitelem armády, nejvyšším knězem a konzulem. K moci se dostal poté, kdy roku 31. př. n. l. porazil u mys Aktia Antonia a Kleopatru. Tím se stal nejmocnějším mužem celé Římské říše. Octavianus se od začátku líbil lidem i senátu. Tehdy představoval muže, který může Řím vyvést z krize, protože byl velice schopný.

Republikánský systém potřeboval změny. Octavianus měl tři možnosti. První možnost udávala zachování republikánského zřízení, ovšem by na sebe musel svrhnout výsostné postavení. Druhou možností bylo obměnění všech magistratur. Tyto dvě možnosti byly nevyhovující. Třetí z nich byla podle všech nejrozumnější a nejlepší. Dosavadní struktury měly být ponechány, ale jejich činnosti měly být postupně přesunuty na nově vznikající pozice, které byly přímo pod císařem. Státní správa byla pod kontrolou a přitom byly zachovány republikánské hodnoty, což byl revoluční krok. Dochází zde ke spojení monarchistických prvků s absolutistickými. Jeho moc i autorita rostly. Sám se řídil heslem „Spěchej pomalu“. Tímto se někteří řídí dodnes a i dnes je to velice známé heslo. Roku 27 př. n. l. se prohlásil císařem. Jak uvádí Tacitus (což byl římský historik) „celou říši unavenou občanskými sváry, přijal ve svou moc pod jménem „první císař““. Sám sebe nazýval Princeps inter pares („první mezi rovnými“). S tímto přijal i čestný titul Augustus (v překladu vznešený).

Postupem času senát ztrácel svou důležitost. Propuštěnci či otroci plnili úkoly státně správní. Kanceláře byly tedy vázány na vůli císaře. Což mu zajišťovalo loajalitu. Všechno bylo centralizováno okolo jedné osoby, právě okolo císaře. Zde si můžeme všimnout prvků monarchistického systému. Za jeho vlády došlo k mnoha reformám, další z nich bylo například rozdělení správy provincií. Provincie se dělily na císařské a senátní. Také podporoval umění a za jeho vlády hovoříme o tzv. Zlatém římském věku. Jeho cílem bylo zajištění míru - Pax romana = římský mír.

Za jeho vlády došlo ale také k několika bitvám. Nejznámější je Třídenní bitva v Teutoburském lese proti Germánům. K této bitvě došlo roku 9. n. l., kdy na římské straně stál Varrus a na straně Germánů byl Arminius. Na římské straně 20 - 30 tisíc vojáků za to na germánské straně 12 - 35 tisíc. Toto byla první velká porážka Říma. Varrus byl neopatrný od samého začátku… ¨

To nejdůležitější je asi, že Císařova osobní družina propuštěnců a otroků položila základ pozdější kancelářské a úřednické byrokracii, tak, jak je známa z následujících století principátu a pak zejména dominátu.