JULSKO KLAUDIJSKÁ DYNASTIE

Roku 14. n. l. nastoupil na trůn Tiberius (14. 34. n. l.). Tehdy mu bylo už přes padesát let. Tiberius po pohřbu Augusta ve stejném roce zahájil stavbu Divi Augusti = chrám božského Augusta. Po 5 dnech smutku senát prohlásil Augusta za boha. Tiberius právě ve vládnutí Augusta napodoboval. Byl zkušený vojenský velitel a diplomat. Díky tomu, že byl také byl ale nedůvěřivý vůči okolí, došlo hned krátce po jeho nástupu na trůn k nejznámějšímu střetu v Pannonii, kdy legie chtěly zvýšit žold a zkrátit vojenskou službu. Jinak ve vládnutí za Augustem nezaostával. To dokazuje i fakt, že ke konci své vlády řídil říši z ostrova Capri vila Jovis. Přesně to dokazuje jeho schopnosti a vlohy na vládnutí, i když tam odešel z nedůvěřivosti. Zavedl zákon u urážce jeho majestátu.

Jeho nástupcem se stal Caligula (37. 41. n. l.) . Jeho oficiální jméno je Gaius. K přezdívce Caligula přišel díky tomu, že už jako malý pobýval ve vojenském táboře. Právě tam se mu začalo říkat „vojenská botička“. Byl Germánův syn. Také byl méně dobrý oproti předchůdcům. Na rozdíl od Tiberia neobdržel od senátu tribunicia potestas a imperium proconsulare maius, hlavní zdroje Augustovy a Tiberiovy moci. Místo nich obdržel „moc a autoritu nad všemi věcmi“ (ius arbitriumque omnium rerum). Částečně narušil zdání republiky, kterou Augustus přetvořil a Tiberius se snažil udržet. Zavedl ale také amnestii a zrušil krátce zákon o urážce majestátu. Časem ztratil morální zábrany, možná trpěl nemocí. Podle pověsti chtěl do senátu dosadit svého koně, ale to je asi jenom pouze pověst. Stal se zrůdou a doslova se pomátl. Také plýtval státními penězi. Nakonec byl jako despota zavražděn pretoriány. Senátoři zavrhli pocty, které například Augustus po své smrti obdržel. Měl pouze státní pohřeb.

Po něm se na trůn dostal jeho strýc Claudius (41. - 54. n l.). V době, kdy vládl Caligula se držel spíše v ústraní a zabýval se dějinami Etrusků, ty se ale bohužel nedochovali. Opět se snažil upevnit a stabilizovat říši, což se mu do jisté míry povedlo. Navázal na politiku „chléb a hry“. Podporoval stavby. Za jeho vlády bylo hned několik úspěšných tažení, například tažení do J Británie, Mauretánie (dnešní Maroko). Upevnil moc v Trákii (dnešní Bulharsko) a Malé Asii. V Palestině vzniká nová provincie, která se jmenovala Judea. Narůstala byrokracie, což je systém císařských kanceláří. Tam se rozhodovalo o správě císařského majetku, nařízeních, žádostech. Narůstal počet úředníků a s tím narůstal i jejich význam. Hodně byl ovlivněn manželkou Agrippinou a pod tlakem ho donutila, aby adoptoval jejího syna Nera z prvního manželství. Nero byl o 3 roky starší než jeho nevlastní bratr, proto měl předností právo na trůn. Podle všeho byl Claudius otráven právě Agrippinou. Po jeho smrti se dostává na trůn Nero jako šestnáctiletý. Původně měl nastoupit na trůn jeho biologický potomek Britannik, ovšem pomocí intrik a spálením závěti, o co se postaral sám Nero na trůn nastupuje právě Nero.