VÝROBA KNIHY OD NÁMĚTU PO EXPEDICI

Části knihy

Každá kniha se skládá ze dvou částí, vnější a vnitřní.

Vnější část tvoří knižní desky, tedy vazba knihy, vnitřní část knižní blok. Knižní blok můžeme rozdělit na textovou nebo obrazovou část a příslušenství. Příslušenství se nachází před i za textovou částí, částečně i v textu.

V následujících řádcích budou popsány jednotlivé části knihy. Ne každá kniha musí všechny tyto součásti obsahovat, záleží na jejím účelu a především bohatosti vybavení.

Vnější části knihy

Přebal je vnější potištěná ochrana knihy. Jednak chrání vlastní knižní desky a jednak slouží jako obchodní poutač. Vhodnou grafickou úpravou může velkou měrou napomoci dobré prodejnosti titulu. Komerční úspěch knihy bývá podpořen případnou anotací, ukázkou z textu, údajích o autorovi nebo citáty význačných osobností o knize na zadní straně přebalu nebo na její záložce. Přebal je volný povlak knihy, který drží přehnutím záložky přes desky.

Vazba může být měkká, polotuhá nebo tuhá, tuhá vazba se skládá z předních a zadních desek knihy, spojených mezi sebou hřbetem. Vnitřní strana desek se nazývá přídeští, rozeznáváme přední a zadní (na začátku nebo konci knihy), na přídeští je nalepena předsádka. To je pevný papír, spojující knižní blok s deskami. Předsádka je rovněž přední a zadní; část u knižních desek, tedy u přídeští, je předsádka vnější, část u knižního bloku vnitřní. Kapitálek je pruh látky, zakrývající pohled do duté části knihy, vzniklé mezi hřbetem knižního bloku a hřbetní částí desek (hřbetníku); především při otevírání knihy. Kromě funkce estetické rovněž zpevňuje spojení mezi vazbou a knižním blokem, čímž prodlužuje životnost knihy.

Vnitřní části knihy

Vnitřní částí knihy je po formální stránce knižní blok, tedy složené archy potištěného papíru, jež z jedné části tvoří hřbet. Ořízkou se nazývají zbylé tři strany knižního bloku, které se seříznou na požadovaný formát. Především v dřívějších dobách se ořízka zdobila – zlacením nebo jinou úpravou. Knižní blok můžeme po obsahové stránce rozdělit do dvou oddílů. Hlavní částí knihy je vlastní text, nebo u obrazových děl ilustrace, fotografie atp. Druhou částí knihy je její příslušenství. To bývá před i za textovou částí a částečně i v textu. Tyto hranice nelze přesně rozlišit, např. stránkování je ve všech výše uvedených částech, přesto nebo právě proto uvedeme veškeré vybavení knihy zvlášť a nebudeme ho zařazovat do textové části. Postupovat budeme v obvyklém pořádku, ve kterém uvedené náležitosti zpravidla v knihách nalezneme. Pokud otevřete knihu, rozprostře se před vámi list o dvou stránkách, pravé a levé (z vašeho pohledu). Typograficky správně upravená kniha má levé stránky číslované jako sudé a pravé jako liché. Číslování stránek říkáme paginace. Čísla stran by měla být stejně velká jako text, arabské číslice se pořizují v záhlaví nebo do spodní části stránky, méně často na střed, častěji na vnější okraj. Nakladatelská značka neboli signet je dle dnešní terminologie logo nakladatelství. Je to značka nakladatele, sestávající buď z obrazového motivu, stylizovaného názvu nakladatelství nebo jeho zkratky, prostého názvu, nebo z kombinace těchto prvků. Vakát je záměrně nepotištěná stránka knihy. První vakát zpravidla najdeme na druhé straně signetu. Patitul, zvaný též polotitul, je na liché stránce a předchází hlavnímu titulnímu listu. Patitul je zpravidla umístěn uprostřed horní části stránky a obsahuje pouze název knihy, někdy i jméno autora. Bývá na první nebo třetí stránce. Souborný titul je zpravidla umístěn na sudé levé stránce proti hlavnímu titulu. Používá se u vícesvazkových děl nebo sebraných a vybraných spisů. Jsou v něm vyjmenovány všechny svazky souboru nebo názvy jednotlivých dílů rozsáhlých děl, eventuálně všechny svazky edice. Frontispis neboli protititul zaujímá rovněž místo proti hlavnímu titulnímu listu. Je to ilustrace, jejíž obsah se váže k textu knihy, podobizna autora, dříve též donátora nebo tiskaře, případně mapa nebo nějaký symbol. Hlavní titulní list bývá proveden v typografické úpravě, může obsahovat ilustraci nebo být zakomponován do nějakého výtvarného celku, např. orámován atp., avšak tak, aby nekolidoval s písmem a grafickou úpravou knihy. Nalézá se na pravé straně a obsahuje název díla, podnázev, jméno autora nebo autorů, někdy i překladatele, ilustrátora nebo fotografa, název nakladatelství, leckdy v podobě signetu, název edice, rok a místo vydání. Autorská tiráž je na zadní straně titulního listu a informuje o autorech a držitelích autorských práv formou copyrightu. Někdy jsou uvedeni recenzenti, lektoři,eventuálně redaktoři, u překladů původní název díla, jméno jeho nakladatele a sídla, překladatel, jazyk originálu a ISBN. Dříve bývaly na tomto místě údaje o tiskaři a nakladateli, které jsou nyní v hlavní tiráži. Těmto sdělením se říkalo impresum. S věnováním neboli dedikací jsme se setkávali spíše v minulých dobách a byla i několikastránková. Vyjadřovala oddanost, úctu nebo dík nějaké významně postavené osobnosti. Dnes se objevuje zřídka a má více osobní povahu. Bývá na pravé samostatné stránce, jejíž zadní stranu tvoří vakát. Obsah se řadí na začátek nebo konec knihy, zvláště u vědecké a odborné literatury je přehlednější, pokud je na začátku knihy, u beletrie není prohřešek, pokud je zařazen až za text. Začíná na pravé straně, je sázen menším písmem stejného řezu jako text. Jeho hlavním úkolem je přehlednost a informativnost při zachování typografického charakteru knihy. Úvod začíná na pravé straně a píše ho sám autor - uvádí čtenáře do problematiky nebo vysvětluje pohnutky proč knihu napsal, jaký byl jeho záměr atd. Předmluvu píše někdo jiný než autor, např. překladatel, nakladatel, autorův přítel atp. Pro odlišení bývá někdy sázena kurzívou téže rodiny písma.