českánakladateltsvípo1918
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Nakladatelské domy po roce 1918
FR. Urbánek a synové
Významné hudební nakladatelství (sbírka populárních písní)– syn Vladimír od roku 1922 jediným majitelem, postupně ztrácelo na významu
František Topič – v roce 1909 nastoupil syn zakladatele Jaroslav Topič – konzervativní charakter, šetrnost, napětí mezi synem a otcem
1918 otevřen třetí Topičův Salon – modernizace 1925
Březen 1936 – Jaroslav umírá – přebírá Jaroslav Stránský
Snacha Milada Topičová (v Masarykově ulici) pokračovala ve vydávání Topičovy edice (zemřela 1961), ilustrátor Cyril Bouda
Fr. Borový - vstoupil do Topičova domu s J. Stránským . Původně založil jeho otec nakladatelství české vědecké literatury Slavík a Borový, od roku 1883 ho vedl sám, ale neprosperovalo. Nakladatelství oživil jeho syn František v roce 1912 – edice Žatva, Zlatokvět a také časopisy (Kmen). Podporoval mladé české literáty. Zadlužil se a proto prodal v polovině dvacátých let firmu Jaroslavu Stránskému. Sám tam zůstal jako ředitel do počátku 30. let, kdy na jeho místo nastoupil schopný Julius Fürth
Kmen – kulturně založená společnost, v roce 1936 také vstoupila do Topičova nakladatelského domu – orientace na původní českou tvorbu (finančně se podílel i Karel Čapek). Stránský vlastnil v té době ponechal starý název F. Topič firmě sídlící na Národní 9, jméno Fr. Borový měla firma sídlící na Národní 18. Václav Poláček – spoluzakladatel Družstevní práce a také tajemník Aventina, reorganizoval knihkupectví, prodejnu uměleckých předmětů i Salon, který přesunul do suterénu. vytvořil kulturní centrum, jehož součástí bylo i divadélko pro 99. Válku strávil Stránský v exilu, po válce ještě přikoupil sousední dům na Národní, ale po roce 1948 opět odjel do exilu a nakladatelství převzal Syndikát českých spisovatelů
Ladislav Kuncíř – katolický ediční program inspirovaný i Starou Říší Josefa Floriana. Fungovalo od roku 1923 s přerušením v době krize do roku 1942
Josef Florian - Stará Říše: katolicky myslitel, literát, vydavatel, překladatel z francouzštiny a angličtiny.
Po pedagogické dráze se usadil ve Staré Říši, kde se projevila naplno jeho svéráznost. Oženil se a svých dvanáct dětí neposílal do školy, ale vzdělával je podle svých metod doma sám.Vydával díla středověkých i novodobých myslitelů, teologickou, nábožensko-esejistickou, filosofickou i vědeckou literaturu, ale též českou beletrii (K.J. Erben, J. Zeyer, J. Deml, J. Durych, K. Schulz) i beletrii překladovou (G. K. Chesterton, F. Jammes, W.B. Yeats, R.M. Rilke, F. Kafka, G. Trakl, S. Anderson, A. Remizov, V. Rozanov). S ohromnou zarputilostí se pustil do překladů a vydávání krásných knih. Sám přeložil více než 60 děl, především z francouzštiny (L. Bloy, J.A. Barbey d´Aurevilly, M. Schwob, A. Villiers de l´IsleAdam, A Maurois, G. Marcel a M. Blondel), úzce spolupracoval s překladatelem a editorem A. L. Střížem. Kolem jeho vydavatelství se soustředil okruh našich předních autorů. Jeho vydavatelské dílo dosáhlo úctyhodných rozměrů. Bývá udávaná přes čtyři sta titulů, z toho 140 samostatných knih, 131 sborníků a 27 výborů poezie. Mezi ilustrátory jeho knih patřili Josef Váchal, Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Florianův syn Michael a mnoho dalších.