RENESANČNÍ KNIHA
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
MATURITNÍ OTÁZKA ČÍSLO 27
RENESANČNÍ KNIHA, RENESANČNÍ TISKAŘI V EVROPĚ A ČECHÁCH
(TISKÁRNA JEDNOTY BRATRSKÉ, MELANTRICH, VELESLAVÍN)
Kniha v období renesance
Slovo renesance znamená obnovení nebo obrození, v tomto případě se jedná o znovuzrození ideálů antiky. Dochází k rozkvětu všech žánrů umění, filozofie i přírodovědy. Časově lze kulturně-historickou epochu renesance ohraničit zhruba od roku 1350 do konce 16. století. Renesanci charakterizuje rovněž rozvoj řemesel, vznik manufaktur, rozmach mezinárodního obchodu, zámořské objevy a v neposlední řadě vynález knihtisku, jehož fenomén byl nepochybně touto epochou ovlivněn a popoháněn ve své genialitě kupředu. Z výše uvedeného lze odvodit, že renesance je vlastně jakýmsi mostem mezi středověkem a nově se rodící epochou, do které se řadí i přítomná doba, tedy novověkem. Pozornost je, na rozdíl od předchozích period, soustředěna na člověka: odtud pramení název humanismus, který se jako kulturní hnutí tohoto období projevuje především v literatuře, ale i v hudbě nebo ve filozofii. Renesance, toto univerzální hnutí, má za vzor všestranného člověka, vládnoucího svým tělem i duchem. Naplněním těchto ideálů byl nepochybně umělec z největších – Leonardo da Vinci. Umění je více nakloněno reálnému světu, přestává sloužit církvi a náboženství jako takovému, ale snaží se zapojovat do normálního laického života. To se samozřejmě odráží i v knižní kultuře.
Guttenbergův knihtisk do tohoto období, kdy se v Německu renesanční myšlenky probouzejí k světu, spadá, nicméně období od vynálezu knihtisku do roku 1500, tedy éra prvotisková, má v knižní kultuře tak svébytné postavení, že jí byla věnována zvláštní kapitola v evropské i české historii knihy.
V oblasti literatury a knižního umění dochází k rozšíření humanismu a renesance (kromě Itálie) až v 16. století. Literatura hledá své vzory ve starověké vzdělanosti, značně bohaté filologické znalosti učenců té doby umožňovaly překládat původní díla řecká i latinská. A právě knihtisk dopomáhal k rychlému a vpravdě modernímu šíření těchto myšlenek.
Vzhled knihy si našel nový, elegantní rozměr, krásné ilustrace a celkově odlehčenější vzezření, odpovídající jejímu poslání. Ilustrace sloužila zpočátku jako dekorace, později, s rozvojem vědecké a naučné literatury, dostává stále realističtější a střízlivější podobu a plní funkci výtvarného doprovodu - ilustrace textu v pravém slova smyslu. Naprosto převažující technikou 16. století je dřevořez. Tisky byly většinou jednobarevné, černé, někdy dvoubarevné, kdy čerň byla doplněna rumělkou, červenou barvou používanou nejen k oživení publikací, ale i jejich optickému zpřehlednění. Titulní list je sice běžnou výbavou knihy, co do něj však tiskař uvedl za údaje, záleželo pouze na něm. Občas nebylo uvedeno ani jméno autora, o jménu tiskaře nemluvě. Datace a lokace bývají uváděny v předmluvě, někdy jsou na nejrůznějších místech knihy, mnohdy chybí zcela. Formáty knih byly různé, zpravidla však rozměrnější, než na jaké jsme zvyklí dnes. Papír používaný v renesanci byl nesrovnatelně kvalitnější oproti třeba baroknímu. Většina papíru používaného pro knižní výrobu dnes by za nimi zdaleka zaostávala. Knihtisk a renesance se vzájemně „potřebovaly“. Knihtisk pomáhal v rychlém šíření nových myšlenek. A protože renesance je obdobím vzestupu vzdělanosti, pomáhala zase rychlému rozšíření tohoto zařízení všude tam, kde ho bylo potřeba. Tedy po celé Evropě. Dokonalá symbióza osvíceného období a geniálního vynálezu. Knižní vazba je zcela jiná než tomu bylo u rukopisů nebo prvotisků. V době renesance vznikají sálové knihovny s vertikálním uložením knih, kde je vidět pouze hřbet, což se samozřejmě na výzdobě vazby projevilo. Dřevěné desky jsou nahrazeny lehčí makulaturou, tedy slepenými použitými papíry. Běžná vazba se pořizuje většinou z bílé vepřovice a je opatřena slepotiskem (ražba bez použití barvy). Luxusní vazby se zhotovovaly na zakázku pro panovníka, vysoký klér a šlechtu; většinou byly bohatě zdobené, především zlacené, ve středu s dominujícím supralibros (značka majitele knihy na vnější straně vazby).