RENESANČNÍ KNIHA

Jak Jagellonci, tak i Habsburkové byli římskokatolického vyznání, a proto tolerovali pouze ty knihy, které byly napsány v duchu této konfese. Náboženství bylo zcela srostlé s politikou. Do cenzurních zásahů se pouštěla nejen církev, ale i vrchnost, panovníka nevyjímaje. Cenzura ještě nebyla tak propracována jako v pozdějších dobách, takže tiskaři nejrůznější zákazy a nařízení obcházeli, a proto musely být vydávány stalé nové a doplňující restrikce. Celkově se dá říci, že tiskaři a knihkupci byli vždy před cenzurou o krok napřed. Vynalézavě si tak zajišťovali obživu a zároveň mohli hlásat myšlenky jim blízké. Za porušování zákazů hrozily mírné tresty peněžní nebo krátká uvěznění, která tiskaři raději podstoupili, než aby jim ušel zisk. Právě cenzura je příčinou tolika anonymních, neidentifikovatelných tisků, o kterých již byla řeč.

Tiskárna Jednoty bratrské

Jednota bratrská, společenství českých bratří, vznikla jako reformační církev už v roce 1457, ovšem svoji známou tvář dostala až po roce 1500, kdy se rozchodem s bratrskými starověrci - tzv. Malou stránkou - zbavila sektářství a vystoupila z ústraní. Jednota usilovala svou křesťanskou věrouku písemně formulovat a veřejně šířit prostřednictvím knih. V publikování svých názorů viděli jedinou možnou cestu, proto velmi brzy vyvstala otázka, jak tyto potřeby uspokojit. Ke kolektivní tiskárně Jednoty bratrské je však ještě dlouhá cesta. Nejdříve českým bratřím v letech 1506-1521 vypomáhali spřátelení tiskaři Pavel Olivetský v Litomyšli, Mikuláš Klaudyan v Mladé Boleslavi a Oldřich Velenský z Mnichova, působící v Bělé pod Bezdězem. Posléze Jiřík Štyrsa a Jindřich Šturma v letech 1521-1533 tiskli pouze spisy Jednoty bratrské, mimo jiné překlad Nového zákona. Ve třicátých a čtyřicátých letech neměla Jednota tak těsnou spolupráci s tiskaři jako v předchozím období, nicméně v osobě Pavla Severina z Kapí Hory získala dobrého partnera a špičkového tiskaře, který mimo jiné vytiskl roku 1541 velký kancionál s notovou osnovou. Po roce 1547 utrpěli němečtí protestanti těžké rány, které měly ohlas po celé Evropě.V české opozici došlo k rozkolu a posléze ke zhroucení odboje. Za takového oslabení protestantského hnutí nemohla být o vlastní tiskárně řeč. Přibližně v tomto období získává vzdělání na zahraničních univerzitách Jan Blahoslav, který se seznamuje nejen s obsahovou, ale i formální stránkou zahraničních děl. Teprve politické klima na Moravě v 60. letech umožnilo Jednotě uvažovat o vlastní tiskárně. Přípravné práce začaly v Ivančicích u Brna roku 1562 a první velký tisk, Ivančický kancionál, vyšel 17. února 1564. Bylo to Blahoslavem revidované vydání z roku 1541. Tak začala pracovat první česká tiskárna řízená kolektivní autoritou, nikoliv vlastněná nebo spravovaná jedním člověkem, jako tomu bylo doposud. Několik měsíců po vydání kancionálu, hned v srpnu 1564, vyšel Blahoslavův překlad Nového zákona, jehož revize vydaná roku 1568 se stala součástí Kralické bible, stěžejního díla Jednoty i její tiskárny. V Ivančicích započaly práce na vydání nového překladu celé bible, respektive Starého zákona, neboť Nový zákon byl Blahoslavovou zásluhou hotov. Na konci 70. let se tiskárna z obav před olomouckým biskupem a jeho cenzurními zásahy přestěhovala do vesnického ústraní tvrze Jana Staršího ze Žerotína v Kralicích. Na této práci už se Blahoslav podílet nemohl, neboť zemřel relativně mladý roku 1571, nicméně jeho vliv je na překladu Starého zákona patrný. Tím spíše, že vypracoval metodickou pomůcku Grammatica, která sloužila jako pravidla českého pravopisu pro překladatele a redaktory Starého zákona. Na překladu se podíleli především Mikuláš Albert z Kaménka a Lukáš Helic. Úpravě a redakci se nejvíce věnovali biskup Jan Eneáš, Izaiáš Cibulka a Jiřík Strejc. Tento tým si pořídil rozsáhlou knihovnu, čítající 835 tisků a 62 rukopisů vědecké a studijní literatury - převážně teologické -, a to v osmi jazycích. Bible byla doplněna vysvětlivkami a komentáři, a proto vyšla celkem v šesti svazcích. Odtud méně používaný název Kralická šestidílka. První díl vytiskli roku 1579, šestý díl, Nový zákon, roku 1594. Kromě toho Jednota vydala roku 1596 a 1613 jednosvazkovou bibli bez výkladového aparátu, kapesní Žaltář a samostatný Nový zákon. Nezanedbatelnou činností Jednoty bylo i skládání a psaní písní. Ty uspořádala do kancionálů, jichž vyšla celá řada.