RENESANČNÍ KNIHA

Frankfurt nad Mohanem se stal centrem knižního obchodu a také knihtisku až ve druhé polovině 16. století, avšak tuto pozici si neotřesitelně udržel až do dnešních dnů, a to nejen díky knižním veletrhům, které se pořádaly už v tehdejší době.

Prvotřídní nakladatelskou a tiskařskou práci tu odváděl především Sigmund Feyerabend, jenž vydal mimo jiné bibli s dřevořezy Josta Ammana nebo verše dodnes populárního Hanse Sachse s ilustracemi téhož grafika.

Samozřejmě že období renesance není pouze církevní reformace. V plném proudu byl i život světský, s nímž jsou spojeny vědecké a umělecké tisky, ale především v masovějším měřítku začínají spatřovat světlo světa tisky lidové, zejména kalendáře, dobrodružné romány (o Alexandrovi), historické čtení (o Oktaviánovi), různé příběhy (o Enšpíglovi) nebo třeba Ezopovy bajky. Žánrů knih je podstatně více než dříve, navíc se k nim nově přidává i publicistická literatura. Ta vychází buď jako jednolisty k nějaké aktuální události, kterých byla celá řada (od zemětřesení a záplav přes narození zrůd až k popravám a podobným zajímavostem), nebo jako čtyř až osmistránkové brožury s podobnou tematikou. Touto formou byla například ještě v období inkunábulí veřejnost informována o objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Ještě populárnější byla zpráva Ameriga Vespucciho o cestě do Jižní Ameriky, která v letech 1503-1506 vyšla v mnoha vydáních (do dneška se zachovalo 24) a jež mimo jiné Vespuccimu pomohla k tomu, že po něm byla pojmenována původně jižní část kontinentu. Gerhard Mercator v roce 1538 nazval Vespucciho křestním jménem celý Nový svět. Jeho mědirytové mapy jsou zcela mimořádné umělecké hodnoty. Když po Mercatorově smrti vydal jeho syn Rumold celý soubor otcových map, poprvé užil v roce 1525 termínu atlas. Vpravdě renesanční rozměr knihtisku začíná na konci 16. století v Německu ochabovat a jeho úroveň se prudce zhorší. Především se tak stalo po vypuknutí třicetileté války.

V Nizozemí, které čelilo velmi silnému katolickému tlaku Španělů, se renesance prosadila v polovině 16. století. Díky obchodnímu a kulturnímu duchu celé země se mohl výrazněji prosadit i knihtisk. V počátcích renesance to bylo především zásluhou Christopha Plantina, původem Francouze.

Roku 1549 založil nakladatelství a tiskárnu v Antverpách, tehdy náležejících k Holandsku. Jeho podnik byl neobyčejně progresivní, takže za necelých dvacet let od založení se dá hovořit o velké moderní firmě s 22 tiskařskými lisy. Z jeho vysoce kvalitní produkce stojí za zmínku osmisvazkové vydání bible v pěti jazycích z let 1568-73.

Zatímco Plantin, ač sám protestant, působil na katolickém jihu země, druhý významný nakladatel - Ludvik Elzevir, měl situaci méně složitější. Jeho působnost zasahovala především do protestantské severní části země. Elzevir byl Plantinův žák, vyučil se v Amsterdamu, ale svůj podnik založil v kalvinistickém Leidenu. Nejdříve to bylo knihkupectví; nakladatelem se stal v roce 1593, když vydal svou první knihu, dílo římského dějepisce Eutropia. V tomto renesančním duchu vydávání klasických autorů řeckých a římských pokračoval po mnoho let. Elzevir v sobě nezapřel své knihkupecké začátky a po celý život se soustředil na prodávání knih ve velkém. Skupoval celé knihovny, ty obratem prodával, takže byl nejen knihkupcem, tiskařem a nakladatelem, ale i antikvářem, lépe řečeno průkopníkem antikvární profese.