RENESANČNÍ KNIHA

Knihtisk se rozvíjel v mnoha dalších zemích Evropy, v silně katolickém Španělsku, v Polsku, na Balkáně, v Uhrách i na samém východě Evropy v Rusku. Jeho úroveň ani význam v těchto zemích v období renesance nedává podnět k podrobnějšímu popisu.

Česká kniha v době renesanční

Název kapitoly zcela přesně neodpovídá časovému úseku, o kterém bude řeč. Časově je tento oddíl ohraničen obdobím od roku 1501, tedy časem poprvotiskovým, na druhém konci bitvou na Bílé hoře, událostí, kterou můžeme označit jako předěl mezi renesancí a barokem v Čechách.

O výzdobě knih platí totéž, co je řečeno v kapitole Kniha v období renesance, proto není třeba se o ní dále zmiňovat.

Renesanční tiskaři v českých zemích

Mezi lety 1501-1621 je v českých zemích spolehlivě doloženo a identifikováno více než 80 a na Moravě asi 30 tiskařských dílen. Ve skutečnosti jich bylo mnohem více, což dokumentuje přes 700 tisků, které se nepodařilo přiřadit k nějakému konkrétnímu tiskaři, ať už jeho jméno bylo známo nebo ne. V této době v množství tiskáren již zcela dominovala Praha, kde nalézáme celkem 44 tiskařských rodin, z nichž vzešlo 65 tiskařů. Na Moravě jich nejvíce nalézáme v Olomouci. Z 11 rodin vzešlo 18 tiskařských osobností. Zvláště po roce 1583, kdy Rudolf II., dobře známý mecenáš umění a vědy, učinil Prahu svým sídelním městem, se mohl počet tiskařů zvětšit, protože práce bylo pro ně v hlavním městě císařství dostatek. Z celé plejády jmen zmíníme jenom několik nejvýznamnějších nebo něčím zajímavých. K velkým tiskařům co do kvantity patří Jiřík Černý, řečený Nigrin. Během let 1571-1606 vytiskl nejméně 600 tisků pro své zákazníky, jimiž byli spisovatelé, vědci a umělci, takže se jeho tiskárna stala významným centrem pražského společenského a kulturního života. Vpravdě renesanční osobností byl Tomáš Mitis z Limuz, básník, překladatel, redaktor, nakladatel, tiskař a majitel knihkupectví v Karolinu, kde prodával i zahraniční literaturu, především reformační. K dalším významným tiskařům té doby patří například Mikuláš Konáč z Hodiškova, Pavel Severin z Kapí Hory, Jan Kozel, Jiřík Štyrsa, Oldřich Velenský z Mnichova, Mikuláš Pštros, Alexandr Oujezdecký, Oldřich Valda, Bartoloměj Netolický a mnoho dalších. Ještě zbývají tři nejvýznamnější: Jiří Melantrich z Aventina se svým zetěm Danielem Adamem z Veleslavína a první kolektivní tiskárna v Čechách patřící Jednotě bratrské. O nich bude pojednáno ve zvláštních oddílech.

V souvislosti s touto etapou dějin je třeba se zmínit o cenzuře, která páchala škody nejen v době pobělohorské, ale už i v období prvního střetu reformních a katolických myšlenek a dá se říci, že se v českých zemích usadila s malými přestávkami až do roku 1989.