RUKOPISNÁ KNIHA STŘEDOVĚKU
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
MATURITNÍ OTÁZKA ČÍSLO 19
RUKOPISNÁ KNIHA STŘEDOVĚKU (KLÁŠTERY, UNIVERZITY, PANOVNICKÉ KNIHOVNY)
Rukopisná kniha středověku
Dříve než přistoupíme k výkladu, jakou cestou se kniha v této epoše ubírala, je potřeba vysvětlit si několik obecných pojmů vážících se ke středověku a samotný termín středověk.
Středověk je všeobecně chápán jako období, na jehož začátku stojí rozpad Západořímské říše v roce 476. Znamenal konec starověkých kultur a hierarchických struktur. Na opačném konci je ohraničen několika dějinnými událostmi, které otevřely brány k novověku, tedy k období, ve kterém se nacházíme právě teď. Jednou z těchto událostí je dobytí Konstantinopole (Cařihradu) Turky v roce 1453 a tím faktický zánik Byzantské říše. Druhou událostí jsou zámořské objevy, které vyvrcholily objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492 a konečně třetí mezník bývá přisuzován vynálezu knihtisku Johannem Gutenbergem, o jehož přesné dataci bude řeč v další kapitole. Středověk je období, kdy se vytvořila nová hierarchie a vztahy jako protiklad antické civilizace.
Podoba středověkého kodexu
Vůdčí úlohu v kulturně politické oblasti a tím vlastně ve všech oblastech dění přebírá církev už od raného středověku, tedy v době bezprostředně po pádu Západořímské říše. Církví je myšlena církev křesťanská ve všech svých podobách a formách, kterými během staletí prošla. V raném středověku je církevní půda jediným místem, kde se uchovávají a vznikají knihy. Církev si zvolila za svůj úřední dorozumívací prostředek již mrtvý jazyk latinu, který se stal řečí liturgie, Písma svatého. Pouze církev se stala nositelem vzdělanosti, vědy, školství a politiky. V pozdějších dobách vznikají samozřejmě i literární památky v národních jazycích, od 8. století anglosaské, německé a irské, od 9. století francouzské a staroslověnské, od 10. století italské, v 11. století norské, ve 12. století španělské a portugalské a ve století 13. švédské, dánské a také české, nicméně dominantní postavení si ještě na dlouhou dobu udrží latina. Knihy vznikají především v klášterních a kapitulních písárnách, takzvaných skriptoriích, tedy jen na církevním území.
Kniha definitivně opouští podobu svitků, volumenů a získává tvar kodexu, tedy svazku pergamenových listů vnitřně členěných na vrstvy, svázaných do kožené nebo jiné vazby. Vnitřní vrstvy sestávají z několika do sebe složených dvojstran pergamenu, jde vlastně o jakéhosi předchůdce dnešního tiskového archu. Totéž platí i o kodexu papírovém, který se v Evropě objevuje od 11. století. Na rozdíl od starověku kniha přestává být zbožím. Předmětem obchodu se stane až o mnoho staletí později, v době, kdy dochází k zakládání měst a univerzit a končí monopol církve na vzdělání.