RUKOPISNÁ KNIHA STŘEDOVĚKU

O vzhledu a dispozici klášterních knihoven máme poznatky jednak z vyobrazení v kodexech, jednak ze zachovalých prostor kláštera, výjimečně také ze stavebních plánů. Do první skupiny patří k nejstarším dokladům vyobrazení již zmiňovaného Cassiodora v kodexu Amiatinus, znázorněného, jak pobývá ve své knihovně, nebo mozaika v mauzoleu Gally Placidie v Ravenně. Na obou vyobrazeních jsou knihy v policích uloženy vodorovně tak, že je viditelná horní deska. Takto se kodexy ukládaly v podstatě až do renesance, než byl tento způsob nahrazen především z kapacitních důvodů vertikálním ukládáním. Knihy byly někdy uloženy ve skříních, ale častější bylo tzv. pultové uložení. Pultové knihovny vznikaly proto, že většinou měly zároveň úlohu studoven a k pohodlnému čtení sloužily právě pulty. První typ pultové knihovny byl vybaven lavicemi podobnými kostelním a studovalo se vsedě, druhý typ byl vybaven regály o dvou až třech policích, přičemž v úrovni dolní police byl připevněn pult, na který bylo možno knihu položit a studovalo se vestoje. Knihy byly zpravidla zabezpečeny řetězy, hovoří se o tzv. libri catenati (upoutané knihy). Poutání knih k lavicím nebo regálům se nejvíce rozšířilo v době vrcholného středověku, kdy klášterní knihovny navštěvovaly i světské osoby, především z řad univerzitních profesorů a studentů. Knihovny prvního typu se zachovaly např. v Kapitulní knihovně v Lincolnu z let 1420-30, typu druhého např. v Mortonově koleji v Oxfordu. U nás byla takováto knihovna pravděpodobně v knihovně latinské školy v Jáchymově, soudě tak podle různé délky řetězů zachovaných na vazbách, které musely dosáhnout i na nejvyšší police. Mimo tyto prezenční prostory, odkud se knihy nesměly vynášet, mívaly knihovny i absenční fond, skládající se z běžnějších knih půjčovaných domů, a naopak trezor, složený ze zvlášť cenných knih, které se nepůjčovaly prezenčně ani absenčně.

V klášterech byly knihovny umístěny většinou v blízkosti chóru (místo pro hlavní oltář), zpravidla v prvním patře nad zákristií nebo skriptoriem. Místo v prvním patře bylo knihovnám určeno z ryze praktických důvodů, aby dokumenty co nejméně trpěly vlhkostí a byly chráněny před eventuální záplavou. K těmto poznatkům nám dopomohly mimo jiné již zmíněné plány svatohavelského kláštera z roku 820.

Univerzity a rozvoj světské vzdělanosti

Univerzity, nejstarší typ vysoké školy, začínají v Evropě vznikat od 12. století. Obvykle se skládaly z fakulty artistické, vyučující tzv. svobodným uměním, později filozofické, a dále lékařské, teologické a právnické. Vznik univerzit znamená oživení vědy v nejširším měřítku, příklon k racionálním tendencím, zájem o společnost, společenské vědy, hospodářství, státní a vládní záležitosti. Důsledkem toho vznikají nebo se rozvíjejí obory jako je právo, lékařství nebo přírodní vědy. K rozkvětu dochází i v oblasti filozofie, jejímž dítětem je nový směr - scholastika - školská věda. Jde o středověký směr filozofického a teologického učení o křesťanských dogmatech a jejich nových filozofických interpretacích; navázala na Aristotelův a Platónův systém. Scholastiku lze vysvětlovat též jako vyučovací metodu založenou na řazení výroků autorit do souhlasných nebo protikladných řetězců za sebou.