DOBA NÁRODNÍHO OBROZENÍ

MATURITNÍ OTÁZKA ČÍSLO 24

VÝVOJ NAKLADATELSTVÍ A KNIHKUPECTVÍ V ČECHÁCH ZA DOBY NÁRODNÍHO OBROZENÍ (KRAMERIUS)

Nakladatelství a knižní obchod v českých zemích v obrozenecké době

Toto období začíná zhruba rokem 1774, kdy byla čeština jako vyučovací jazyk zcela vykázána ze škol. Právě neústupná germanizace povzbudila české osvícence k usilovnému boji o zachování české identity, českého jazyka, kultury, historie a národního cítění. Etapu národního obrození uzavírá revoluční hnutí roku 1848.

Obrozenecké snahy si hned ve svém počátku přičítají několik dílčích, ale zato významných úspěchů. Patří k nim především zřízení stolice jazyka českého na Pražské univerzitě v roce 1791. Ještě předtím - roku 1774 - se ale stala vyučovacím jazykem němčina namísto dosavadní latiny. Roku 1816 se vrací čeština jako vyučovací jazyk do gymnázií, rovněž na úřadech se lze domluvit česky. V roce 1784 vznikla se souhlasem Josefa II. Česká společnost nauk. Po korunovaci Leopolda II. v roce 1791, při které ho Josef Dobrovský žádal, aby bránil český jazyk proti násilí, byla přejmenována na Královskou českou společnost nauk. Kolem ní se sdružovaly takové veličiny české vědy a společenského života, jako třeba G. Dobner. F. M. Pelcl, M. Voigt, K. R.Ungar, V. F. Durych a další, které vynikaly především ve znalostech z oboru české historie a filologie.

Stranou obrozeneckého hnutí samozřejmě nezůstali ani knihkupci a nakladatelé. Paradoxně i němečtí nakladatelé a knihkupci vydávali a rozšiřovali české knihy, zejména lidovou literaturu a kalendáře. Ty byly vedle náboženských knih dlouhou dobu jedinými knihami na venkově i v mnohých městských rodinách. Vycházela i beletrie a již zmíněná náboženská literatura. Pohnutkou německých knihkupců jistě nebylo přispět k renesanci českého jazyka a kultury, ale vycítili, že v této obrodné době je z obchodního hlediska úspěšným artiklem právě česká literatura.

Přestože je knihkupecký stav doposud nedostatečně organizován, nutně dochází k jeho relativnímu rozkvětu. Knihkupci jsou svazováni neustále se měnícími předpisy a řády pro provozování knihkupecké profese, které postupně vešly v platnost v roce 1781, 1782, 1786, 1788, 1792, 1795 a 1798. Nicméně k nárůstu obchodu s českými knihami dochází, což dokládá i řeč čísel.

Nakladatelství a knihkupectví obchodující s českými knihami:

1. 21 firem

1782 30 firem

1. 52 firem

2. 52 firem

3. 47 firem

4. 43 firem

5. 53 firem

1822-1840 cca 60-70 firem

1. 75 firem

2. 65 firem,

Hlavními středisky byla Praha, Brno a Olomouc.

V knihkupectvích stále převažovaly knihy německé, dovážené především z Německa, ale také z Vídně, v menší míře se prodávaly rovněž knihy anglické a francouzské, importované z Německa a Švýcarska. Významnými a stálými odběrateli byly prelatury a kláštery, disponující množstvím finančních prostředků. Po jejich zrušení Josefem II. se situace knihkupců, především pražských, velmi zhoršila. S českými knihami se obchodovalo spíše na ulicích prostřednictvím kolportérů, pokud nebyl tento obchod právě zakázán. Jak již bylo zmíněno, knihkupec hrál nejenom roli obchodníka, ale i vzdělavatele lidu a šiřitele osvěty. Obchodů s knihami byl stále nedostatek (např. v Praze roku 1820 jenom 7), udělování koncesí však bylo přísně redukováno, a proto pro rozšiřování zvláště českých knih a také pro prosperitu knihkupců mělo velký význam zavedení nových forem prodeje: především zasílání knih na zakázku poštou a zavedení půjčoven i čítáren, které se staly součástí většiny knihkupectví.