DOBA NÁRODNÍHO OBROZENÍ

Příbramský rodák Josef Landfras připravil nakladatelskou kariéru pro svého syna Aloise Josefa Landfrase, když v roce 1797 koupil tiskárnu v Jindřichově Hradci a později založil tiskárnu v Táboře. Alois Josef v roce 1818, po univerzitních studiích, nastoupil do otcova podniku a v roce 1835 se ujal jeho vedení. Sám se pokoušel o literární kariéru, působil jako překladatel, a od této činnosti bylo velmi blízko, zvláště ve spojení s tiskárnou, k nakladatelské profesi. Byl ve styku s mnoha spisovateli, obzvláště s kněžími, nicméně provinčnost Jindřichova Hradce svazovala Landfrasovo nakladatelství a nikdy se mu nepodařilo navázat kontakty s významnými literáty doby. Jeho přínos lze spatřovat někde jinde. Měl velké zásluhy na tom, že prostřednictvím nenáročné lidové četby naučil Jihočechy číst a milovat knihy. Knihy, které pouze zpočátku tiskl švabachem, si přicházeli poslové z dalekého i blízkého venkova kupovat do Jindřichova Hradce, aby je pak prodávali na poutích a jarmarcích po celých jižních Čechách, kde na ně už čtenáři nedočkavě čekali.

Vydal celkem 124 spisů, z nichž mělo asi 100 náboženskou tematiku. Převážně to byly sborníky modliteb; největší úspěch zaznamenala Šmittova Úplná modlitba, která vyšla celkem 12x a bezkonkurenčně nejúspěšnější titul tohoto jihočeského nakladatelství byl se svými 24 vydáními známý Plachého Nebeklíč. Úspěch zaznamenal také s takzvanými „kronikami”. Byla to edice zábavné četby, která se dobře prodávala, zejména pro svoji láci (2-3 krejcary) za výtisk. Vydával i knihy vzdělávací - z oblasti výuky jazyků je to např. spis Rozmluvy česko-německé nebo Naučení, kterak Čechové v krátkém čase německy a Němci česky rozprávěti naučiti se mohou. O úspěšnosti svědčí 11 vydání. Žádaný byl Domácí lékař a ještě žádanější Koňský lékař, celkem 9x dotiskovaný.

Jan Hostivít Pospíšil se narodil roku 1785 v Kutné Hoře ve velmi chudých poměrech, takže se mu nedostalo ani základního vzdělání, které si později sám doplňoval. Nakonec se vyučil tiskařem a mohl se živit i jako písař nebo úředník. V roce 1808 nastal v jeho životě zvrat, když pro něj tchán koupil od Františka Boučka tiskárnu v Hradci Králové. Nejdříve pracoval ve velmi skromných podmínkách, sám zastával práci sazeče, korektora, tiskaře i nakladatele a vydával pouze malé knížečky. Později dostával větší zakázky od krajského úřadu a také od konzistoře. V roce 1816 si otevřel knihkupectví, které mu napomohlo postupem času pronikat do literárních kruhů. Nejdříve se seznámil s Klicperou. V letech 1817 – 1820 kolem sebe soustředil výkvět tehdejší spisovatelské obce. Po dlouhých úředních průtazích a za velkého naléhání Václava Hanky se Pospíšilovi podařilo získat další tiskárnu - tentokrát v Praze. Roku 1833 začal vydávat pod redakčním vedením J. K.Tyla časopis Jindy a nyní, který se proslavil pod o rok později změněným názvem Květy české. Byl to první časopis, v němž byly literární příspěvky sice málo, ale přece honorovány. Květům se po obchodní stránce dařilo nepoměrně lépe než nakladatelské činnosti, proto se Pospíšil několikrát zabýval myšlenkou vydávání knih zanechat. Například vlastenecké divadelní hry Angelina od básníka a dramatika Františka Turinského se prodalo necelých 500 výtisků, přestože oběžníků, tedy reklamních letáků na tento spis, rozeslal nakladatel 2000. Pospíšil se snažil nakladatelství podporovat prostřednictvím svého časopisu. V roce 1834 v Květech vypsal soutěž na povídku o 3 – 44 arších s cenou 50, respektive 25 zlatých. Rovněž na mnoho knih vypisoval subskribce, aby podpořil jejich odbyt, takže nakonec v nakladatelské činnosti pokračoval až do své smrti. Vydal práce Erbena, Čelakovského, Vocela, Tomka, Marka, Nejedlého, Nebeského a mnoha dalších obrozeneckých spisovatelů, z nichž mnozí se stali zanícenými kolportéry Pospíšilových nákladů. Například Božena Němcová se starala o odbyt knih v Domažlicích a okolí, i když sama nepřijala sklad, který jí Pospíšil nabízel; prý aby neubírala na výdělku místnímu knihaři. Později, nikoliv už na Chodsku, o sklad požádala, že bude sama nebo za pomoci svých vesnických přátel knihy prodávat a o poutích provozovat kočující knihkupecký krámek. Katolický kněz Karel Alois Vinařický získal 166 subskribientů pro Jungmannův Slovník česko-německý. Jedním z nakladatelsky nejúspěšnějších děl bylo vydání Komenského Orbis pictus, jehož se prodalo během pouhých čtyř měsíců 5300 výtisků. Výdělek byl věnován ve prospěch vdov po učitelích! Pospíšil vydal okolo 400 českých knih. V této činnosti pokračovali po jeho smrti roku 1868 synové, kteří vedli dále pražský i královéhradecký závod.