DOBA NÁRODNÍHO OBROZENÍ

Matice česká byla založena jako akciová společnost pro vydávání české literatury, původně fungovala jako peněžní fond a nakladatelství. Založena byla 1. 1. 1831 při Národním muzeu z iniciativy a pod vedením Františka Palackého. Toto výhradně české nakladatelství vydávalo především vědecké spisy a časopisy. Knihy vycházely v několika edicích, z nichž k nejvýznamnějším patřily Staročeská bibliotéka, Novočeská bibliotéka, Bibliotéka klasiků, Domácí bibliotéka a mnoho dalších. K výrazným edičním počinům Matice české patří vydání Palackého Dějin národu českého, Výboru z české literatury, Čelakovského básnických spisů a Šafaříkových Slovanských starožitností. Z překladových děl to byla především Shakespearova dramata. Finanční prostředky pro tuto činnost poskytovali nejvíce národně uvědomělí občané z českých zemí.

Z dalších osobností stojí za zmínku Jan Quido Veselík. Zřídil si v Litomyšli knihařství a po mnoha peripetiích dostal koncesi na provozování knihkupectví a půjčovny, takže mohl zavést prodej učebnic, lidových kronik a povídek a celkově osvětově působit ve svém kraji. Jan Spurný byl majitelem písmolijny a později rovněž nakladatelství, které vydalo například Máchův Máj nebo Rubešova Pana Amanuensise na venku aneb Putování za novelou a mnoho dalších děl. Svou činností se zařadil k větším nakladatelům třicátých a čtyřicátých let 19. století.

Tvrdá cenzura a strach před ztrátou koncese vedly na konci 18. století a později část tiskařů a vydavatelů k tomu, že některé tisky vydávali bez skutečného impressa. O mnoha z nich, na nichž je jako místo vydání uvedena Filadelfia, se má za to, že byly vytištěny v Schönfeldově tiskárně. Rovněž za Metternichova absolutismu byly tajně vydávány české knihy, na nichž byly uváděny jako místa vzniku vymyšlené názvy s příznačnými pojmenováními jako Nebylov nebo Hledej. Tyto tisky jsou vlastně jakýmisi předchůdci samizdatů z doby nedávno minulé, neboť většinou vznikaly podomácku jako ruční tisky.