RUKOPISNÁ KNIHA STŘEDOVĚKU

Kniha, stále ještě rukopisná, se stává nositelem tohoto nového vzdělání. Náboženskou tematiku začínají ve větší míře doplňovat světská témata, eposy a především filozoficko-náboženské scholastické traktáty.

Univerzity s sebou přinášejí konec monopolu klášterů na vzdělání, na psaní, výrobu i šíření knih. Rukopisy začínají pořizovat i laičtí (necírkevní) přepisovatelé - za předem sjednanou mzdu - pro své objednatele především z řad univerzitních profesorů i studentů a dalších intelektuálů. Kniha se tedy po dlouhých staletích stává zbožím a vzniká opět knižní obchod. Ten začíná hned ve svém počátku dostávat organizovanou podobu, neboť písaři se sdružují v profesní cechy. Vedle těchto skutečností měla velký vliv na rozvoj knižní kultury také změna psací látky. Drahý a nedostupný pergamen nahrazuje papír, který knihu dělá dosažitelnější a umožňuje její rychlejší a masovější šíření.

S rozvojem univerzit dochází i k rozvoji jejich knihoven. Ty vznikají především při jednotlivých kolejích, jakýchsi předchůdkyních dnešních fakult. Do vyučovacího jazyka - latiny - se překládá veškerá dostupná učenost doby, čemuž významnou měrou dopomáhají překladatelské školy, které vznikly např. v Toledu nebo Palermu. Tyto školy přijímají na rozhraní 12. a 13. století Aristotelovo učení, takže scholastika se přesouvá z klášterních a biskupských knihoven na pařížskou univerzitu a další vysoká učení.

Jednou z nejvýznamnějších středověkých univerzit je Sorbonna, která vznikla na konci 12. století z několika církevních škol, aby se záhy stala centrem vědeckého života západní a střední Evropy. Knihovna Sorbonny (což byla původně bohoslovecká kolej a název se teprve v 17. století začal užívat pro celou univerzitu byla jednou z největších a nejlepších sbírek středověkých knih s obrovským kulturním dosahem jak pro tehdejší dobu, tak i pro současnost. Z nejstaršího období se totiž zachovaly katalogy, které velice kvalitně vypovídají o skladbě i rozsahu prezenčního i absenčního fondu, jenž roku 1290 obsahoval 1017 rukopisů; v roce 1388 jich bylo 1722. Studovna měla podobu knihovny pultového typu s knihami připoutanými řetězy k lavicím v 28 řadách. Vedle knihovny Sorbonny se v Paříži nacházejí starší knihovny původních škol, např. Notre-Dame, St. Genevieve, St. Victor a dalších. V Paříži, která se stala centrem nejen vysokoškolské vzdělanosti Evropy 12-14. století, vznikly i nově zřízené knihovny právnické a lékařské fakulty.

V Anglii nade všechny vyniká ústřední knihovna v Oxfordu, založená biskupem Thomasem Cobhamem, která se stala první knihovnou Anglie, s níž se nemohly rovnat ostatní kolejní bibliotéky v Oxfordu ani v Cambridge, kde nejvýznamnější byla knihovna koleje Paterhouse. V německy mluvící oblasti byla roku 1365 založena vídeňská knihovna, která je od roku 1473 ve vlastní budově; srovnání s knihovnami pařížskými snese knihovna v Heidelbergu z roku 1386.