BAROKNÍ KNIHA

MATURITNÍ OTÁZKA ČÍSLO 23

BAROKNÍ KNIHA – STAGNACE, CENZURA – EVROPA A ČESKÉ ZEMĚ

(VLIV KLASICISMU NA PODOBU KNIHY)

Barokní kniha

V 17. a 18. století se pro Evropu stává vůdčím uměleckým slohem baroko. Jeho hlavními charakteristikami je překypující bohatost a velkolepost výzdoby, pohyb forem, dynamika projevu, patetický výraz vzrušení a snad až dojem celkového hýření materiálem, barvami atd. Především v architektuře navázal na renesanci a ještě více zdynamizoval vztah nesoucího a neseného. Malířství a sochařství se zaměřuje na vyjádření dramatického výrazu napětí a duševních stavů. Barok je syntézou všech uměleckých projevů s cílem dosáhnout co nejpůsobivějšího efektu a jako takový je zatím posledním slohem v Evropě, který se prosazoval do všech složek společnosti, aby vyústil v jediné monumentální dílo. V geopolitickém kontextu je barok, především v českých zemích, spojován s protireformací a následnou rekatolizací. Barok se tedy uplatňoval především v zemích, kde převládaly teologické, politické a vojenské snahy omezit vliv reformace a vrátit protestanty do katolické církve. Představiteli těchto snah byli zvláště ve střední Evropě, zejména v Rakousku, českých zemích a Bavorsku Habsburkové, v církvi pak jezuité. Klasicismus ve všech svých podobách (empír nebo neoklasicismus) se prolíná obdobím baroku po celé 17. a 18. století, v Itálii navazuje již na vrcholnou renesanci. Rokoko znamená určitý odklon především od barokní monumentality, přesto ho lze zařadit do jeho pozdního období. Obě tyto dílčí periody neznamenají pro obraz knižní kultury (snad s výjimkou klasicistních typografů) nikterak dramatické změny, proto o nich bude více či méně pojednáno v této kapitole.

Barokní sloh ovládá knižní tvorbu od začátku 17. století až do druhé třetiny století osmnáctého. Podobu barokní knihy určuje především mědiryt, ilustrační technika známá od poloviny 16. století a založená na principu tisku z hloubky. Protože text knih se pořizoval knihtiskem, tedy metodou tisku z výšky, kdežto výtvarný doprovod, tedy již zmiňovaný mědiryt, je tiskem z hloubky, musí se jak ilustrace, tak text tisknout odděleně.To samo o sobě do jisté míry určuje, jak bude kniha po formální stránce vypadat. Na jedné straně jsou výtvarníci a typografové tímto faktem svazováni, na straně druhé se otvírá široké pole působnosti pro samostatně tištěné celostránkové ilustrace, které jsou do knih dodatečně vlepovány. Rovněž frontispis (obrázek na straně proti titulnímu listu) je celostránkový. Další ilustrační technikou je lept a dřevořez, kterému je nadále ponechán prostor u lidových tisků jako jsou kalendáře atp. Titulní list se zpravidla s jednou stranou nespokojí a v duchu barokní mnohomluvnosti a velkoleposti jsou jeho někdy až tři strany zaplněny textem vytvořeným z různých druhů a různé velikosti písma. Místo datace se objevují takzvané chromogramy. Jsou to jakási skrytá vyjádření roku vydání díla pomocí zvýrazněných písmen v titulním listě, udávající rok vydání v římských číslicích. Barokní vazba je také zlacená, ale celkově zdobnější než renesanční. V duchu doby se na ornamentech více zakřivují linie a převažují vegetativní motivy. Rokoko přináší zjemnění tvarů i výzdoby, takže může ještě více vyniknout supralibros ve středovém poli.