BAROKNÍ KNIHA

Rovněž v Anglii měla cenzura hluboko zapuštěné kořeny, takže teprve v 18. století se mohl počet tiskáren, který byl do té doby přísně regulován, znásobit. Relativně nejlépe na tom z pohledu cenzury byly univerzitní tiskárny v Cambridgi a Oxfordu. Zpočátku se rozjížděly jen velmi pomalu, avšak v roce 1676 měl Oxford vlastní písmolijnu, ještě o dva roky dříve zahájila tradici vydávání dokonalých vědeckých knih nejen pro potřeby univerzity Oxford University Press. Nakladatel William Jaggard a jeho syn Isaak mají nehynoucí zásluhu na vydání souborného Shakespearova díla. Bez jejich edičního počinu by pravděpodobně nebyl tento klenot dramatického umění dochován v kompletním stavu. V 17. století nevynikají anglické knihy nikterak oslnivou kvalitou ani invencí, ostatně v této době se dovážejí matrice na ostrov z kontinentu. Prudký obrat k lepšímu nastal zásluhou Williama Caslona, tvůrce typicky anglické antikvy, především však Johna Baskervilla, kaligrafa, rytce písma a velmi precizního a pečlivého nakladatele, který věnoval knihám péči po všech stránkách od písma přes papír a sazbu až k tisku. Vydal celou řadu řeckých a římských klasiků a také velmi krásnou bibli z roku 1763. Dá se říci, že co znamenali Didotové pro Francii, tím byl Baskerville pro Anglii.

Barokní Itálie neznamená pro knižní kulturu příliš velký přínos, i když nesporně zajímavá fakta z našeho pohledu přináší. Jedny z nejkvalitnějších tisků vycházely z Vatikánské tiskárny, založené roku 1587 a opatřující potřeby papeže a kléru. Podobného zaměření byla tiskárna, sloužící Kongregaci pro šíření víry. V této kvalitní tiskárně působil český tiskař Zachariáš Dominik Aksamítek. Na sklonku života si k sobě povolal na pomoc svého synovce Jana Jakuba Komárka, který se tiskařsky osamostatnil a v Itálii proslul pod jménem Giovanni Giacomo Komarek Bohemus. Jeho tiskárna vydávala náročná díla s mědiryty, nebránil se ani tisku knih hebrejských, řeckých a orientálních. Do roku 1768 vydala tiskárna, kde působili Komárkovi rodinní pokračovatelé, celkem nejméně 83 titulů. Teprve na konci 18. století se Itálie dočkala jednoho z nejvýznamnějších tvůrců knih v osobě Giambattisty Bodoniho, který se vyučil u svého otce a ostruhy získal ve vatikánské tiskárně. Bodoni zřídil na příkaz ministra v Parmě vévodskou tiskárnu, kde působil. Nejprve se zaměřil na výtvarný doprovod, zvláště ornamentální, aby posléze směřoval k typografické dokonalosti knihy. Ta podle něj spočívala ve strohé eleganci bez příkras, jednoduché kráse písma, úpravě sazby a kvalitě papíru. Pro Bodoniho jednoduchost znamená kvalitu, čistota krásu. A takové jsou i jeho knihy. Své tiskařské ideály shrnul do díla Manuale Typografico, vydaného roku 1788. O tři roky později založil vlastní tiskárnu. Jeho život byl neobyčejně plodný, připravil k vydání na 1200 titulů - náboženské i světské, soudobou literaturu i starověké klasiky.