VZNIK A VÝVOJ PÍSMA

MATURITNÍ OTÁZKA ČÍSLO 17

VZNIK A VÝVOJ PÍSMA (PSACÍ LÁTKY, PSACÍ POTŘEBY)

Vznik a vývoj písma

V této kapitole se nejprve seznámíme s předpoklady pro vznik písma, posléze s některými předchůdci písma vlastního a nakonec s jeho vývojem od starověku až po moderní latinku. Zatím se jedná pouze o formu psanou, tiskovým písmem se zabýváme v kapitole Popis knihy.

Od obrázkového, klínového či egyptského písma přes fénické hláskové písmo až k dnešní moderní latince prodělaly znakové soustavy tak nesmírně složitý a mnohovrstevný vývoj, že není v žádném případě možné popsat ho v několika řádcích této kapitoly. Na celém světě navíc existuje celá řada abecedních systémů a forem písma, které si v průběhu času vytvářely nejrůznější národy a etnika. Z tohoto důvodu budeme postupovat ve víceméně přímé linii, vedoucí od klínového přes písmo fénické až k současné latince, užívané pro zaznamenávání našeho jazyka. Ostatní vývojové linie a směry, jakými se ubíralo písmo např. v tzv. Orientu nebo východněji na asijském kontinentě, jsou uvedeny v přehledné tabulce. Tato písma se vyvíjela zcela odděleně a s našimi abecedními systémy nemají společný jakýkoliv základ.

Předpoklady vzniku písma

Aby lidstvo mohlo dát vzniknout takovému vynálezu jakým je písmo, musel si nejprve proklestit cestu složitým vývojem fenomén jiný, a tím je řeč. Řeč definujeme jako soubor vyjadřovacích a sdělovacích prostředků, jako nejdůležitější nástroj myšlení a dorozumívání.

Jazyk charakterizuje totéž co řeč, ale je vlastní pouze příslušníkům určitého lidského společenství. O řeči a snad i o jazyku lze hovořit jak v lidském společenství, tak i v živočišné říši. Zvířata na určitém stupni vývoje používají jisté formy řeči, teprve písmo však zřetelně odděluje lidi od ostatních živých bytostí. Písmo je označení pro znaky hlásek, slabik a slov, sloužící pro předávání a záznam zpráv o událostech, skutečnostech, myšlenkách, je přenosné v prostoru i čase.

O tom, jak epochální pro lidstvo je vynález písma, svědčí i fakt, že existenci člověka na planetě Zemi dělíme na éru prehistorickou a historickou. Oním mezníkem mezi pravěkem a starověkem je právě vynález písma, respektive počátek jeho používání. Užití písma svědčilo o kulturní vyspělosti národa, pomáhalo udržet jazyk, tradice i duchovní dědictví. Národy, které písmo neznaly, snadno jazyk měnily, nebo splýval s kulturnějším okolím a podléhal mu.

Předchůdci písma

Než lidstvo dospělo do takového stadia, kdy bylo schopno zaznamenávat jevy a věci prostřednictvím skutečného znakového systému, sledujeme mnoho pokusů o sdělení praktických věcí i estetických pocitů a myšlenek svému okolí prostřednictvím jakýchsi systémů, o kterých můžeme hovořit jako o předchůdcích písma. Například staří Číňané vyjadřovali číselné vztahy pomocí uzlů na šňůrách. Této pomůcky se používalo i v Jižní a Střední Americe, kde plnila i úlohu kalendáře. Jiný způsob zaznamenávání čísel a vztahů mezi nimi jsou zářezy na hůlkách, které sloužily ve starém Římě jako stvrzenka o zaplacení daní. Vzhledem k tomu, že to byl systém vytvořený pro předávání a zachování informací, můžeme o něm hovořit jako o předchůdci písma. Samostatnou kapitolou je zkoumání kreseb z doby před objevem písma, které měly nepochybně funkci estetickou, zrovna tak jako obrazy vytvářené dnes. Protože však lidé neměli dokonalejší způsob záznamu své řeči, snažili se pomocí výtvarného sdělení předat co nejvíce informací o svém životě a okolí. Byly to vlastně jakési piktogramové výjevy ze života. V těchto případech jsou hranice velmi neostré, většinou jde o oba záměry, je však nepochybné, že prehistorické obrazy se řadí mezi předchůdce písma.