VZNIK A VÝVOJ PÍSMA

Psací látky a psací potřeby

Psací látky

Pod pojmem psací látky rozumíme materiály, na které se zaznamenávalo v průběhu staletí písmo, a samozřejmě i ty materiály, které přetrvaly až do současnosti. Zjednodušeně řečeno to, na co se psalo a píše. Zrovna tak jako písmo, i psací látky prošly vývojem. Jejich kvalita a stupeň vyspělosti závisel na ekonomické a kulturní úrovni dané společnosti, ve které vznikaly, stejně tak jako na její úrovni technické. Důležitým faktorem je rovněž místo vzniku, respektive dostupnost materiálů, vyskytujících se v té které lokalitě. Ve střední Asii se v nejstarších dobách používaly palmové listy, v Kašmíru březová nebo lipová kůra, v Egyptě dřevěné tabulky, hliněné a vápencové úlomky, kůže a papyrus, v Řecku kůže, papyrus, pergamen, palmové listy, lýko, plátno i dřevěné tabulky bílené křídou, v Číně zase bambusové destičky, kovové desky, hedvábí a papír.

Z širokého výčtu psacích látek si podrobněji probereme ty nejdůležitější, které sehrály nezastupitelnou úlohu v historii písemnictví.

Papyrus se používal v Egyptě od 3. tisíciletí př. n.l.,Vyráběl se z kulturní plodiny šáchoru papírodárného vrstvením, lepením a lisováním plátků jeho sušených stonků. Přestože papyrus byl po dlouhá staletí nejrozšířenější psací látkou, jeho používání skýtalo řadu nevýhod: byl neskladný, jeho výroba příliš drahá, velmi snadno podléhal zkáze. Jeho nepřítelem bylo přílišné sucho nebo naopak přílišné vlhko. Knižní červ přivedl k záhubě mnoho svitků. Papyrus se vyráběl především v Egyptě a v Římě a přes všechny nesnáze se uplatňoval až do poloviny 11. století, přestože od 4. století se v Římě a později v celé Evropě hojně prosazuje psací materiál z Blízkého východu – pergamen.

Pergamen se vyráběl z vydělané telecí, oslí, jehněčí nebo kozí kůže, někdy i z nenarozených zvířat takovýmto způsobem: kožka namáčená ve vápenné vodě se napínala, poté byla zbavena srsti, hladce se obrousila, sušila a nakonec vyhladila pemzou (vulkanický materiál). Pro lepší barevný efekt byly luxusní pergamenové pláty opatřeny purpurou, plátkovým zlatem nebo šafránem. Hotový pergamen se skládal podle velikosti kůže do kvaternů, kvinternů nebo sexternů, tedy čtyř, pěti nebo šesti dvoulistů, takže můžeme spatřit jakéhosi předchůdce tiskových archů. Pergamen byl na rozdíl od papyru materiálem nepoměrně kvalitnějším a trvanlivějším, ale kůží na výrobu byl citelný nedostatek, takže se používalo i pergamenů poškozených, špatně vyrobených a dokonce použitých. Starý text se odstranil a na čistou plochu byl zaznamenán text nový. V takovém případě opakovaného využití hovoříme o tzv. palimpsestu.

Papír je dalším významným, lépe řečeno nejvýznamnějším médiem na zaznamenávání psaného textu. Tento čínský vynález byl vyráběn od 3. století př. n. l. až do roku 610 po n. l. tajně a pouze v této jediné zemi. Vzhledem k tehdejší izolovanosti této asijské kulturní a technické velmoci se teprve v polovině 8. století papír dostal přes čínské zajatce do rukou Arabům. V 11. století pak do Byzance, první zmínky o papíru jsou z této doby známy též z latinského západu, ze Španělska a Francie. Ve 12. století se začíná prosazovat v Itálii. U nás máme první zprávy o obchodu s papírem z roku 1381, kdy se dovážel z Itálie a Norimberka. V roce 1499 vznikla první zbraslavská výrobna. Pro svoje užitné vlastnosti se papír rozšířil doslova po celé zeměkouli.