VZNIK A VÝVOJ PÍSMA

Vývoj písma

Vývoj písma probíhal docela logickým postupem, metodou pokus – omyl a neustále v sobě odrážel stále větší a dokonalejší vyspělost lidstva, respektive jednotlivých kultur. Tak, jako se lidé snažili a snaží ulehčit a zjednodušit si život, snažili se ulehčit a zjednodušit si znakové systémy pro zaznamenávání řeči. Písmo logicky prodělalo podobný vývoj od složitého a těžkopádného až k dnešnímu elegantně jednoduchému a praktickému. To samé se týká i psacích látek a prostředků a vlastně všech prospěšných vynálezů, které se ukázaly pro lidstvo užitečné.

Než se lidé naučili rozložit slova a vytvořit z nich jednotlivá písmena nebo slabiky, mohlo vzniknout pouze písmo obrázkové, zaznamenávající jednotlivé věci a jevy pomocí upravených obrázků - piktogramů. Nespornou výhodou tohoto písma je jeho všeobecná srozumitelnost, bez ohledu na jazyk, v němž původce písma hovoří, a rovněž jeho relativní pochopitelnost bez předchozího vzdělávání (alfabetizace). Značnou nevýhodou je ohromné množství různých obrázků, které je třeba k zaznamenání textu. Každý pojem, každý jev i věc musí mít svůj stylizovaný obrázek, takže je potřeba vytvořit zásobu až několika tisíc piktogramů, aby se písmo mohlo šířeji uplatnit. I obrázkové písmo prošlo určitým vývojem a koneckonců se stalo součástí i přímým předchůdcem klínového i egyptského písma. Obrazové znaky postupně vyjadřovaly nejen slova, jež byla obrazem přímo ztvárňována, ale postupem času i určitý zvuk, bez zřetele na jeho význam, synonyma a věci podobné významem nebo formou.

Podobnou pouť prodělalo právě písmo klínové, které vzniklo na území Mezopotámie, tedy v meziříčí Eufratu a Tigridu, v té době obývaném národem Sumerů. Dodnes se vedou spory, které písmo vzniklo dříve, jestli klínové nebo egyptské. Pouze s přihlédnutím k tomu, že Sumer je považován za kolébku civilizace, a vzhledem k více než tři tisíce let trvajícímu vývoji klínového písma, zmíníme se nejprve o něm a teprve poté o písmu egyptském, aniž bychom chtěli upřednostňovat nebo naznačovat, které písmo je starší. Klínové písmo si vysloužilo název podle své podoby zaznamenávané do hlíny dřevěným kolíkem nebo rydlem trojhranného tvaru. Linie jím vytvořené připomínají klíny. Sumerské klínové písmo nastoupilo svou cestu někdy ve 4.-3. tisíciletí př.n. l. Prošlo sedmi vývojovými stupni a vlastně nebylo ve všech fázích klínové, a dokonce ani ustavičně sumerské. Přechod od obrázkového ke klínovému písmu nastal mezi druhým a třetím stupněm, zlom nastal též ve směru psaní – vodorovně odleva doprava, tedy tak jako píšeme dnes my. Byl to však zatím ojedinělý jev, který abecední systémy na dlouhou dobu ještě opustí. V průběhu času vytlačují Sumery z území Mezopotámie Babyloňané, semitský národ, který klínové písmo převzal a zjednodušil. Totéž učinili Asyřané, za jejichž údobí dosáhlo klínové písmo svého vrcholu, jednak svou jednoduchostí (používalo se jen přibližně 300 znaků) a jednak svým použitím, když král Assurbanipal nechal vytvořit bezmála 25 000 hliněných destiček, na něž pořídil opisy všech tehdy dosažitelných klínopisných textů . Tento starověký klenot dodnes známe jako Assurbanipalovu knihovnu v Ninive. Na rozluštění klínového písma se podílel český orientalista a lingvista Bedřich Hrozný, který dešifroval chetitské nápisy v klínovém písmu. Chetité toto písmo užívali přibližně od roku 2350 př. n.l.