VZNIK A VÝVOJ PÍSMA

Souběžně, avšak zcela nezávisle na písmu klínovém, se rozvíjelo písmo egyptské. Nejdříve vzniklo písmo hieroglyfické, z něhož se opět postupným zjednodušováním vyvinulo písmo hieratické a démotické. Existence egyptského písma rovněž představuje z našeho pohledu neuvěřitelně dlouhou dobu, používalo se a rozvíjelo po více než 4000 let. Ještě před rokem 4000 př. n.l. mělo podobu obrázkového písma, později se jeví víceméně jako písmo hláskové. Je to jakýsi mezistupeň mezi písmem obrázkovým a úplným hláskovým. Pro jednotlivé souhlásky bylo vybráno 24 obrázkových znaků, které představovaly právě onu jedinou souhlásku. Zatím ještě tento soubor znaků neznal nebo lépe řečeno nerozlišoval, a tudíž nepoužíval samohlásky, a navíc nebylo používání singulárních znaků pro souhlásky uplatňováno důsledně, někdy tyto znaky představovaly širší význam, někdy slabiku nebo celé slovo. Nicméně je to zdařilý pokus přechodu od obrázkového písma přes slabiky k hláskovému systému, jakýsi nutný mezičlánek ve vývoji směrem k písmu v dnešní podobě.

Hieroglyfické písmo, které sloužilo především k tesání monumentálních nápisů do kamene, pochopitelně prošlo vývojem směrem k zjednodušení používaných znaků a již zmíněnými snahami po schematičnosti, zvláště vyčleněním znaků pro souhlásky, ale s příchodem nové psací látky – papyru – bylo nevyhovující. Změna psací látky volala po dalším zjednodušení písma.Tyto změny byly natolik radikální, že hovoříme o písmu novém. Hieratické písmo původně sloužilo pouze k posvátným účelům, později se používalo i k účelům světským, zaznamenávaným na papyrus. Vznik hieratického písma rozhodně však neznamenal zánik hieroglyfů, pouze se vývoj rozdvojil podle druhu psací látky a každý typ se ubíral dál svým směrem. Snahy po zjednodušení vedly ke vzniku démotického písma, což je prostší lidová forma hieratického písma, které po vzniku démotického písma napříště náleželo pouze kněžím. V roce 1799 byla u Rosette v Dolním Egyptě nalezena deska s nápisem v hieroglyfickém a démotickém písmu spolu s řeckým překladem. S pomocí této tzv. Rosettské desky rozluštil J.F.Champollion egyptské písmo.

Z Mezopotámie a Egypta se víceméně přímou cestou dostáváme na středomořské libanonské pobřeží, kde sídlil semitský národ Féničanů. Ten si díky své nenásilné rozpínavosti mírumilovnou cestou kulturně podmanil takřka celé Středomoří, tedy velkou část tehdejšího civilizovaného světa. Féničané během svých obchodních cest poznali egyptské i klínové písmo a nepochybně se jím inspirovali při vytvoření svého nového znakového systému - fénického hláskového písma. Toto písmo je vynálezem neobyčejného významu, už jen proto, že je z něj odvozeno více než osmdesát procent všech dnes známých abecedních systémů. Bylo to dáno tím, že fénické písmo vyniká svou jednoduchostí a srozumitelností, nepoužívá žádná další pomocná znaménka, jak tomu bylo u písem předchozích. Féničané vytvořili tento systém, sestávající z 22 hláskových znaků ve 13.-12. století př. n. l. Znaky již zcela opustily obrázkovou formu, dostaly jednoduchý a ušlechtilý tvar, každé slovo se dalo pomocí hláskových znaků rozložit na písmena. Znaky měly v systému ustálené pořadí, takže můžeme hovořit nejen o písmu, ale i o abecedním systému. Pod vlivem egyptského písma se čte zprava doleva a rovněž jako v Egyptě se ještě nepoužívají samohlásky. Ty jsou pouze příležitostně naznačovány znaky zvukově příbuzných souhlásek. To byl pravděpodobně hlavní nedostatek, protože někdy nebylo zcela zřejmé, jaký zvuk takto použitá souhláska vyjadřuje. Fénická abeceda se rozšířila do celého Středomoří především díky své jednoduchosti. Rovněž bohaté obchodní styky jejích tvůrců se svými blízkými i vzdálenějšími sousedy přispěly k rychlejšímu rozšíření do velké části civilizovaného světa.