BAROKNÍ KNIHA

V baroku už nejsou výjimkou velké nakladatelské domy spojené s vlastní tiskárnou. Oproti dřívějším dobám nejen tisknou většinou na objednávku autora, ale mají i propracovanou ediční politiku. Jsou už soběstačné v tom smyslu, že mohou zaplatit honorář autorovi, nebo alespoň dílo vydat ve vlastní režii, a podílejí se i na obchodování s knihou. Především pro autory je to značná úleva, neboť ti dříve museli spoléhat na mecenáše, a vedle literárního talentu museli projevit i obchodního ducha. S prodejem jim totiž tiskař pouze vypomáhal. O tom, že velké nakladatelské domy vytvářely vlastní obchodní politiku, svědčí i fakt, že se vztah autor - nakladatel někdy dostává do opačného gardu oproti minulosti, totiž že autor už naopak pracuje na objednávku nakladatele. Mnoho nákladnějších děl však bylo nerentabilních a potřebovalo subvenci. Početná skupina nakladatelů se ale obešla bez finančního dárce, protože tyto knihy dotovali tím, že vydávali komerčně úspěšné, avšak ne tak hodnotné kalendáře a různé lidové tisky. Koneckonců s tímto přístupem jsme se setkali již v renesanci a setkáváme dodnes.

Mnohé nakladatelské domy, vzniklé v renesanci, mají přesah až do období baroku a nelze vysledovat na přelomu 16. a 17. století v jejich činnosti nějaký dramatický zlom. Pouze se mění vzhled knihy tak, aby vyjadřoval potřeby doby.

První z takovýchto nakladatelství je frankfurtský podnik, jenž založil Matthaus Merian - vynikající umělec, který vydával nákladná obrazová díla doplněná mědiryty, namnoze vlastními. V započaté činnosti pokračovala celá řada jeho potomků, k nejvýraznějším patří jeho dcera Maria Sibyla, jedna ze zakladatelek moderní vědecké, především přírodovědné ilustrace, a vnuk Johann Matthaus. Za zmínku stojí i tamní dvouletý pracovní úvazek jednoho z našich největších umělců Václava Hollara.Toto nakladatelství vyprodukovalo dvě monumentální díla. V letech 1633-1738 vycházela série Theatrum Europaeum, zachycující soudobé události. Absolutní uměleckou hodnotu má Topografia, která mezi lety 1642-72 dokumentuje podobu evropských měst a krajiny slovem i obrazem. Dílo obsahuje celkem 2142 vyobrazení a 92 mapy, rovněž mědirytové. Vše je uspořádáno podle jednotlivých zemí. V našich končinách je nebývale ceněn svazek Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae.

Německo bylo zničeno třicetiletou válkou a v mnohých knížectvích panuje absolutistický režim. Proto se umělecky hodnotným knihám v barokním Německu až na výjimky příliš nedaří. V polovině 17. století zaujímá významné místo v knižní kultuře a především knižním obchodě saské Lipsko. V Lipsku vzniklo několik nakladatelství, z nichž nejvýznamnější byla pravděpodobně firma Weidmann, jejíž spolumajitel Johan Ludvig Gleditsch zahájil období rivality mezi dvěma knižními velmocemi Frankfurtem a Lipskem, když se mu podařilo přetáhnout z Frankfurtu do Lipska holandské knihkupce. Další společník Weidmannova nakladatelství a knihkupectví Philipp Erasmus Reich o mnoho let později šel tak daleko, že nejenže zrušil pobočku vlastní firmy ve Frankfurtu, ale podařilo se mu k tomu přimět i všechny ostatní významné lipské nakladatele a knihkupce, což ve svém důsledku na určitý čas ohrozilo velmocenské postavení Frankfurtu, nebo alespoň zviditelnilo Lipsko.Ve druhé polovině 18. století nastal věk klasické německé literatury, což se samozřejmě muselo projevit i na knižním trhu. Vzniklo několik nových nakladatelství vydávajících převážně J.W. Goetha a F. Schillera, jejichž díla patřila k nejprodávanějším. Vedle již zmíněné firmy Weidmann vydával klasiku Georg Joachim Goscgen v Lipsku, Friedrich Cotta ve Stuttgartu nebo Johann Friedrich Unger, který vydával také W.Shakespeara.