BAROKNÍ KNIHA

Nicméně je tato etapa označována jako období úpadku knihtisku - zhoršila se kvalita papíru, zvětšily rozdíly mezi sazbou i úpravou pro vzdělané a majetné obyvatelstvo a tisky pro lidové vrstvy, jakými byly nejrůznější pouťové a jarmareční modlitbičky, písničky a příběhy, které byly doménou právě soukromých dílen. Vycházely rovněž cizojazyčné tisky historické, právnické, teologické a přírodovědné, také se vyskytlo několik českých tisků, které byly poměrně pečlivě zpracovány a ilustrovány v dobovém barokním duchu. Především je to Biblí česká, později řečená Svatováclavská, kde obzvláště Nový zákon byl velice pečlivě redakčně upraven dle katolické konfese. Z dalších děl jmenujme verše Felixe Kadlinského, především Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený, nebo modlitební knihy, zejména Nebeklíč, vycházející s mědirytovými nebo dřevorytovými ilustracemi. Jednou z nejlepších tiskařských prací je Manniho Věčný pekelný žalář aneb Hrozné pekelné muky obrazy, doplněný 27 celostránkovými rytinami s výjevy zobrazujícími pekelné hrůzy.

Pouze dvě tiskárny v baroku byly významné svým rozsahem vydaných děl. Nebyly to však dílny soukromé, ale kolektivní. První - Arcibiskupská tiskárna, určená pro potřeby arcibiskupského semináře, byla založena roku 1630. Do konce 17. století vyprodukovala mnoho cizojazyčných a 35 českých knih a trochu paradoxně také dvě vydání Komenského latinsko-německo-české učebnice Janua linguarum reurata (Brána jazyků otevřená). Druhá - Jezuitská tiskárna, vznikla roku 1635 a byla obdařena řadou výsad. Pracovala na vysoké profesionální úrovni, na což dohlíželi faktoři, profesionální tiskaři s odborným vzděláním.

Česká nekatolická literatura se přesunula do exilu a s ní i někteří tiskaři. V Lešně působila bratrská tiskárna pod vedením Theodora Krokočinského a Daniela Vettera, k dalším jménům patří Jan Ctibor Kbelský, Samuel Martinius z Dražova a několik dalších. Z autorů zaznamenal nejjednoznačnější úspěch Jan Amos Komenský, jehož spisy vyšly nejméně ve 330 vydáních u 96 tiskařů v 35 evropských městech. Oproti tomu český vlastenecký jezuita Bohuslav Balbín se vydání svého stěžejního díla Bohemia docta za svého života nedočkal a ujal se ho až v letech 1776-1780 K. R. Ungar, ale to už je další kapitola českých dějin i této učebnice.