RENESANČNÍ KNIHA

Vedle nesporného obsahového přínosu tvorby je samozřejmé vždy perfektní provedení, které bratří považovali za neméně významnou rovinu knihy. To se projevovalo na vždy precizní grafické i typografické úpravě. Blahoslav osobně dozíral na kvalitu provedení tisků z titulu své funkce biskupa „písaře”, do které byl ustanoven roku 1558. Zásluhu na vysoké úrovni měli i sami tiskařští mistři Václav Solín a Zachariáš (Solín) Slavkovský, který si po smrti svého předchůdce pravděpodobně z piety vložil mezi svá vlastní jména přízvisko Solín. Jeho největším dílem je právě tisk Kralické bible. Dalšími tiskaři byl Samuel Silvestr a naposledy Václav Elam, který zemřel roku 1622. Tiskárna Jednoty okolo sebe shromáždila i mnoho výtvarných umělců, z nichž vyniká především jméno Matěje Sabina Drahotušského, mimo jiné autora dřevořezů k Ivančickému kancionálu, snad nejkrásnější publikaci této tiskárny.

Jiří Melantrich z Aventina a Daniel Adam z Veleslavína

Každý z nás asi zná Jiřího Melantricha z Aventina, málokdo však slyšel jeho skutečné jméno - Jiřík Rožďalovský, se kterým se Melantrich roku 1511 narodil. Teprve roku 1535, po dosažení hodnosti bakaláře, si dle renesančních zvyklostí zvolil literární pseudonym Melantrich, znamenající v řečtině černovlásek. Nositelem erbu, a s ním přídomku z Aventina, byl od roku 1557.

V létě roku 1547 na Starém Městě pražském vydal svou první knihu, Katechesis, u nás tehdy oblíbeného luteránského teologa Rhegia, kterou sám přeložil. Tím položil základní kámen ke stavbě prvního českého nakladatelského domu. To však ještě předbíháme. Vlivem nepříznivých okolností (Ferdinandův všeobecný zákaz knihtisku s výjimkou Netolického) musel Melantrich myšlenku na samostatnou dílnu ještě na nějaký čas opustit. Protože měl o své budoucnosti jasno a chtěl získat zkušenosti, začal spolupracovat s písařem a tiskařem Bartolomějem Netolickým, jediným úředně povoleným tiskařem. Společným nákladem vydali velkou ilustrovanou bibli, na jejíž tisk měl Netolický uděleno od panovníka až do roku 1559 výsadní právo. Roku 1552 Melantrich Netolického tiskárnu kupuje a od té doby vystupuje samostatně. Rozsáhlá Melantrichova produkce se dá rozdělit do několika skupin. Tiskl publikace profesionálního charakteru, zejména sněmovní artikuly, učebnice pro městské školy, např. Donaty, různé astrologické spisy, okrajově zábavnou literaturu, latinské příležitostné humanistické básnické skladby, české spisy náboženské, hospodářské a lékařské. Vytiskl také několik klasických antických autorů. V jeho tvorbě však naprosto ční nade vše ostatní dva vrcholy: za prvé české knihy reprezentačního vybavení a biblického obsahu, za druhé díla vzniknuvší ze spolupráce s italským lékařem Mattiolim. Do první skupiny patří především Bible česká, kterou vydal celkem pětkrát, z toho třikrát v nové redakční úpravě (poprvé roku 1549, naposledy 1577). Dnes ji známe jako bibli „Melantrišku“. Vydání byla bohatě ilustrována, ve velmi dobré typografické úpravě. Melantrich neopatřoval některým ze svých signetů všechny tisky, ale pouze ty, které považoval za zdařilé nebo mimořádné. Bible k těmto tiskům samozřejmě patřila, rovněž tak tisky spojené se jménem Pietra Andrey Mattioliho. Ještě před Herbářem vydal Mattiolimu oslavný spisek k uvítání Ferdinanda I. a jeho latinskou odbornou korespondenci. Roku 1562 vychází Herbář neboli Bylinář v češtině. Má celkem 436 listů s necelými 600 dřevořezovými ilustracemi. Štočky s ilustracemi byly Mattioliho majetkem, takže Herbář mohl vycházet i v zahraničí, konkrétně u Benátčana Vincenta Valgrisia. Ten už roku 1563 odhaduje celkový náklad na 32 000 výtisků. Kolik exemplářů včetně faksimilí vyšlo do dnešních dnů, odhadnout nelze. Do 19. listopadu 1580, kdy Melantrich zemřel, vydal celkem nejméně 223 publikací, z toho 111 českých, 75 latinských, 3 německé, 1 italskou, ostatní byly vícejazyčné učebnice a slovník. Ještě než mohla začít slavná éra jeho zetě, profesora Pražské univerzity Daniela Adama z Veleslavína, musel podnik projít několika otřesy. Daniel Adam z Veleslavína se podílel na práci tiskárny už za Melantrichova života, po jeho smrti zdědil část tiskárny Melantrichův nedospělý syn (Veleslavínův švagr), takže z dílny vycházely některé tisky pod impresem Melantrichovým, jiné pod Veleslavínovým. Roku 1584 dosáhl Melantrich mladší dospělosti. Za pouhé dva roky zemřel, přesto za tak krátkou dobu tiskárnu těžce zadlužil. Poloviční dědic Veleslavín, přestože se musel s tímto břemenem vypořádat, dovedl plynule pokračovat v nakladatelské činnosti, které vtiskl vlastní profil. Vydal například Kroniku světa od Johanna Cariona, Silviovu a Kuthenovu Českou kroniku, obnovené české vydání Herbáře a celou řadu drobnějších i větších tisků, z nichž 24 označil svým signetem. Veleslavín sice nevytiskl tolik publikací jako jeho tchán, zato dílům věnoval po stránce redakční daleko více času, takže jeho tisky byly vybaveny rozsáhlým aparátem, jehož přehledností a úplností namnoze předběhl dobu. Po Veleslavínově smrti roku 1599 se tiskárny ujímají dědicové, z nichž je k roku 1608 z Veleslavínových dětí živ pouze Samuel Adam z Veleslavína. Až do bitvy na Bílé hoře vytiskl na 123 publikací. Tiskárnu dal plně k dispozici stavovskému povstání, za což byl odsouzen ke ztrátě cti a majetku, a dokonce k smrti. Ještě předtím se mu naštěstí podařilo uprchnout do Holandska.