Dobrodružství Huckleberryho Finna_V001_o

Neumělecký text

Twain musel překonat mnoho potíží a tvůrčích odmlk, než zplodil Huckův osobní příběh. Dobrodružství Huckleberryho Finna, knížku pro chlapce, která zdaleka není jen dobrodružnou dětskou četbou, vydal až v roce 1885. Touto knihou, jak řekl Ernest Hemingway, teprve doopravdy začíná americká literatura. Větší hloubka knihy a její neobyčejná intenzita nejsou jednoduše důsledky toho, že Huck, ušmudlané dítě přírody, jehož útěk od vdovy Douglasové a „civilizování“ představuje mnohem víc než klukovské darebáctví, je složitějším hrdinou. Jednoznačným důvodem není ani Twainův zostřený smysl pro zlo a společenské problémy, ani jeho komplexnější pohled na podvodné triky, lehkovážnosti a krevní msty této „civilizace“. A dokonce nejde ani o to, že v této knize Twain čelí ostudné skvrně otroctví, když představuje černocha Jima jako lidskou bytost z masa a kostí, nikoli jako jevištní typ. Když se Huck a Jim svěří nespoutané řece, která je po proudu unáší, zavazuje to Twaina k tomu, aby se svěřil proudu mýtické přírodní síly, na kterou nejen jeho postavy, ale také on sám jako jejich tvůrce – a jeho čtenáři – musí reagovat.

[...]

Twain jako tvůrce zvolil vyprávění v první osobě, nářeční projev se vší nevykalkulovanou prostotou, kterou si tato metoda vynutila. Proto musíme brát knihu jako nádherné komické spiknutí a číst ji plní naivity a údivu. Huck nemá dostatečnou slovní zásobu pro to, co dělá; mluví z něj nevinnost a ta vyjadřuje nezkažený pohled dětství, které dokáže zpochybnit a převrátit leckteré společenské hodnoty prostě tím, že je nechápe. Morální vyvrcholení knihy – Huckovo „Ať! Půjdu do pekla“ – je možné proto, že se z voru stal zvláštní svět lidské intimity, kde se vyvíjí životně důležité pouto mezi vykořeněným a instinktivně jednajícím bílým chlapcem a pověrčivým, stejně instinktivním černým otrokem. Proud řeky mění jejich cestu na intuitivní, mýtickou výpravu, během níž se Huckův dialekt stává vážným a bohatým literárním jazykem.

Zůstává nicméně jazykem komickým; Huck nikdy doopravdy neobjeví svědomí. A jeho dialekt není ani jediným dialektem románu, jak nám připomíná autorovo varování na začátku. Twainův příběh není jen příběhem přírody, ale také příběhem společnosti, společnosti na řece zásadního významu, která je obchodní tepnou a spojnicí měst a na níž působí stejně tak velké moderní parníky jako melvillovští podvodníci Král a Vévoda, kteří využívají lidské nevinnosti ke svému obohacení.

(R. R. Malcolm Bradbury, Od puritanismu k postmodernismu)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;