DAS_13_Technologie sítí WAN

Kompresor komprimuje jednotlivá spojení. Pro každé spojení si udržuje slot, ve kterém má všechny informace z IP i TCP záhlaví nutné pro kompresi i pro dekompresi, tj. zpětné sestavení obou záhlaví.

Nyní si představme, že odesílatelův paket dorazil na kompresor. Kompresor nejprve zkoumá, zdali je paket komprimovatelný nebo nikoliv. V případě, že se jedná o nekomprimovatelný paket (např. je odeslán ICMP paket, je odeslán UDP datagram, jedná-li se o fragment IP-datagramu, je-li nastaven některý z příznaků RST, SYN, FIN nebo naopak nenastaven příznak ACK atp.) je paket propuštěn bez komprese. V opačném případě, tj. v případě, že paket je komprimovatelný, tak se provede komprese. Tj. kompresor začne prohledávat své sloty, nemá-li v některém slotu IP+TCP záhlaví spojení, kterému by tento paket mohl příslušet.

Mohou nastat dvě situace:

1. V žádném slotu se nenajde odpovídající IP+TCP záhlaví. Jedná se tedy o první komprimovatelný

paket nového spojení (úplně první paket nového TCP spojení má nastaven příznak SYN, takže

jej nelze komprimovat). V tomto případě vloží IP a TCP záhlaví tohoto paketu do prvního

volného slotu. Pokud žádný slot již není volný, pak použije nejdéle nepoužívaný slot. Kompresor

tento paket nekomprimuje, pouze v poli “Protokol vyšší vrstvy(Protocol)” změní hodnotu 6

(pro protokol TCP) na číslo použitého slotu.

2. Ve slotu číslo č našel IP + TCP záhlaví, které odpovídá předchozímu paketu spojení. Budeme říkat, že kompresor zjistil, že paket odpovídá spojení č. V takovém případě kompresor provede

kompresi paketu. Struktura komprimovaného paketu je na obrázku 4.5

HDLC:

Protokol HDLC provádí detekci chyb i řízení toku dat. HDLC je normalizován mj. normami: ISO-3309, ISO-4335, ISO-7776, ISO-7809, ISO-8471 a ISO-8885.

Protokol HDLC vznikl z protokolu SDLC firmy IBM. Protokol SDLC byl určen pro synchronní přenos. Dnes se protokol SDLC vesměs chápe jako podmnožina protokolu HDLC, i když ne všechny možnosti protokolu SDLC byly do HDLC zahrnuty.

Později byla norma HDLC rozšířena i pro asynchronní přenos. Odlišnosti asynchronní varianty si ukážeme na příkladu protokolu PPP, který je podmnožinou protokolu HDLC a zpravidla se s ním setkáváme na asynchronních linkách.

Protokol HDLC je velice rozsáhlá norma mající velké možnosti (mnohé jsou volitelné či se dokonce vzájemně vylučují). Jednotliví výrobci zpravidla realizují část této normy a mnohé detaily si upraví podle sebe. Výsledkem je skutečnost, že realizace protokolu HDLC např. firmou Digital a firmou CISCO (či jinými firmami) jsou vzájemně nekompatibilní. Proto dnes většina firem dodává programy nejen pro vlastní realizaci protokolu HDLC, ale i pro implementace svých nejdůležitějších konkurentů. Takže se můžete setkat s tzv. CISCO HDLC, DEC HDLC atp.

Protokol HDLC rozeznává tzv. módy: